Jednatřicetiletý Radoň ukončil kariéru po olympijských hrách 2016 v Riu, kde byl sedmý na deblkanoi s Filipem Dvořákem. Loni na jaře v Indonésii zahájil trenérskou dráhu. Na začátku tohoto roku se vydal do Portugalska. "Je to pro mě velká výzva. Kanoisti na tom nejsou moc dobře a ženskou kanoistiku tam budu víceméně začínat já, což jsou ideální podmínky. Lidé z federace vědí, co chtějí, takhle jsem si to představoval. Budeme přímo v Montemoru, kde se letos koná mistrovství světa," řekl serveru kanoe.cz.
S Portugalci jednal ještě před tím, než loni na jaře zamířil do Indonésie. "Hodně mi pomohl Petr Mokrý, který mě tam doporučil. Jenže měli tam ještě na rok polského trenéra. Tak jsem na to víceméně zapomněl. Ale když jsme přijeli s indonéským týmem na mistrovství světa do Račic, Portugalci mě kontaktovali," líčil.
V té době se ještě nedomluvili, protože měl Radoň v Indonésii platnou smlouvu do konce roku. Tým připravoval na asijský šampionát, kde jeho svěřenci získali pět medailí. Nepodařilo se ale vyřešit problémy s financemi ani špatnou komunikaci s indonéskou federací. "Nevěděl jsem, jestli budeme mít možnost jet do Evropy, jestli budou soustředění, jaké budou peníze pro závodníky. Indonésie je chudá, to pro náš sport bohužel moc není," popisoval dvojnásobný bronzový medailista z MS 2013.
Během pětitýdenního volna po asijském šampionátu proto navštívil také Portugalsko. "Prohlédl jsem si podmínky, jednání tam bylo úplně odlišné. Dostal jsem možnost přijet od nového roku. Věděl jsem, že takovou nabídku nemůžu odmítnout," řekl Radoň. Zatím má smlouvu na rok, ale je možné prodloužení angažmá třeba až do OH 2020 v Tokiu.
Indonéskou zkušenost hodnotil Radoň pozitivně. "Mohl jsem si osahat vrcholnou kanoistiku bez tlaku, a to i na mistrovství světa nebo na asijském šampionátu. Kdybych šel hned na začátek do dobré federace nebo zůstal doma v Česku, tlak by na mě byl," řekl.
Kvůli špatným podmínkám se učil improvizovat. "Musel jsem třeba vymýšlet, jak simulovat pádlování bez trenažéru nebo pádlovacího bazénu. Tak jsme to zkoušeli na loděnici na betonu. Nebo jsem závodníkům pouštěl videa. Musel jsem se popasovat s tím, co jsem měl, a zapomenout na to, že by to mohlo být lepší," doplnil.
Na rozloučenou dostal plyšáky, dřevěnou loď i oblečení. "To mi udělalo velkou radost. Těch devíti měsíců nelituju, někdy to bylo dobré, někdy špatné, prostě životní klasika. Ale bylo to s nimi hodně fajn," dodal Radoň.
