Mistrovství světa je za námi. Opět spojilo český národ. Opět se skončilo bez medaile. Katastrofa? V žádném případě. Úspěch? V současném stavu českého hokeje asi ano. Přeci jen k cennému kovu chybělo opravdu málo. Důležité je, že šampionát přinesl více pozitiv než negativ. Úspěchy se zase dostaví. Jen se nesmí polevit, jak správně nabádá trenér Miloš Říha.
Říhova emotivní řeč po příletu do Prahy překvapila. Jak nás novináře, tak později určitě i fanoušky. Zároveň dojala. Přiznám se, že i mě. V tu chvíli byste mu věřili všechno. Cítili jste jeho národní hrdost. Jen mě utvrdil v dojmu, že by pro úspěch udělal cokoliv. I přes počáteční nepřízeň chce být tím, kdo Čechům vrátí medailovou radost. Po prvním šampionátu hodně lidem zavřel ústa.
I na hráčích byla vidět opravdová touha čekání na medaili zlomit. Žádná prázdná slova. Činy. Jenže to nevyšlo…
Takhle krátce po další „bramboře“ převažuje zklamání. Když se však za nějakou dobu za turnajem ohlédneme, budou převažovat pozitiva. Šampionát na Slovensku byl z českého pohledu povedený. A nejenom na ledě. Hokej opět dokázal pobláznit celou zem, strhl republiku. Atmosféra v Bratislavě byla elektrizující. Na sociálních sítích nebylo za poslední dva týdny většího téma.
I když jsme už sedm let bez medaile, tak se stále držíme mezi nejužší špičkou. Sice zuby nehty, ale držíme. Za posledních deset let jsme proklouzli šestkrát do semifinále. To je stejně jako třeba Švédsko, víc než Kanada či USA. I když už nás soupeři neberou jako velkou hrozbu, nepasují nás do role favoritů, pořád můžeme vyhrát. Když se všechno sejde, jak má.
V Bratislavě se dařilo. Češi po dlouhých letech střelecky excelovali, nasázeli nejvíce branek ze všech týmů. Čtyři hráči se dostali do TOP10 bodování. Zápasy národního týmu opět bavily.
V úžasném světle se ukázal obránce Filip Hronek . Snažil se být u všeho. A také byl. Létal dozadu i dopředu. S přehledem vyhrál bodování obránců, zaslouženě se stal nejlepším bekem a zastal místo v All Star. Přesně takové obránce český hokej několik posledních let postrádal. Z Hronka může vyrůst v NHL hráč, který zvládne 60-70 bodů za sezonu. Jen škoda těch šancí v utkání o bronz…
Skvěle zahrál i Dominik Kubalík . Potvrdil roli střelce. I když bodově byla nejvýraznější první formace, on pravidelně dokázal přispívat.
Dominik Simon ve 24 letech vedl jako centr první útok. I přes menší pochyby na začátku rovněž obstál na výbornou.
Trochu rozpačitý šampionát má za sebou Jakub Vrána . Načal ho famózně, dva zářezy při reprezentačním debutu proti Švédsku se vryjí do paměti. Jenže pak zapadl, nebyl tak výrazný. Dočkal se kritiky od bývalého trenéra Marka Sýkory. S jeho slovy jsem souhlasil. Podle mě přesně popsal situaci. Ať se to někomu líbí, nebo ne. Poznal to i kouč Říha, který Vránu odstavil.
Zvláštní turnaj odehrál i Filip Chytil . Sestavou putoval tam a sem, zezačátku hrál, pak seděl na tribuně, znovu hrál a zase tribuna. Na psychiku 19letého hráče asi nic moc. Nicméně věřím, že i taková zkušenost mu může do budoucna pomoct. Že příště bude muset makat ještě víc, aby na dalším šampionátu už jasně patřil do prvních dvou útoků. Stejně tak Vrána.
Počet českých hráčů v NHL poslední roky trvale klesal. Nyní se pokles, doufejme, podařilo zastavit. Do ligy nakukuje čím dál více mladíků, kteří v klubech navíc přebírají klíčové role. Po minulých šampionátech si řada hráčů řekla o smlouvu. I letošní turnaj ukázal pár jedinců ve skvělém světle.
Ne. V českém hokeji rozhodně není všechno růžové. Turnaj se bude muset rozebrat. Zhodnotit, co se povedlo a co ne. Nedostatky se pak snažit napravit. Trenér Říha to řekl přesně: „Pojďme pracovat, abychom byli hrdí, jak já jsem teď.“
Makat, makat, makat. Jen to je cesta k nápravě. Na vavřínech jsme už spali dostatečně dlouho.