Návrat českých hokejistů z mistrovství světa přinesl hodně silný příběh. Hlavní trenér Miloš Říha byl tak dojatý a hrdý na svůj tým, že se při tiskové konferenci neudržel a rozplakal se. Dojemné chvilky pokračovaly i při následném rozhovoru, kde se 60letý bard musel několikrát odmlčet. „Znovu si nás začali vážit. Při prvním turnaji na nás všichni koukali, že už jsme nic. Ale dnešní mistři světa nám uznali poklonu,“ těší ho pozitivní ohlasy ze soupeřových táborů.
Věřili byste mu všechno. Každé slovo. Nic připraveného dopředu, ale odpovědi v emocích. Z Říhy pořád nevyprchaly a asi dlouho jen tak nezmizí. „Nevěřil jsem, že mi kluci budou takhle naslouchat,“ svěřil se novinářům. „Mrzí mě to za ně.“
Tisková konference byla hodně emotivní. Prolítla vám celá doba u národního týmu nebo co vás tak dojalo?
(usměje se) „Už zase. Nesplnil jsem, co jsem chtěl. (odmlčí se) Mužstvo bylo geniální, kolegové byli geniální, všechno bylo geniální, jen já ne.“
Vy jste nebyl?
„Já ne, já jsem to asi posral.“ (směje se)
Dají se najít nějaká pozitiva a pojmenovat je?
„Strašně moc. Tým, lidi kolem, Bratislava, fandové… Neuvěřitelný, co od tohohle buzeranta museli poslouchat. A hráči? Nevěřil jsem, že mi budou takhle naslouchat. Docela jsem se tomu smál.“
Překvapilo vás to?
„Překvapilo, ale pak už jsem byl zase svůj, byl jsem už zase na koni a věděl jsem, že budou poslouchat. Mrzí mě to za ně. Nevěřím tomu, že se může taková parta ještě sejít.“
Byl jste na hráče hodně tvrdý, když říkáte, že vás museli poslouchat?
„Nemuseli, chtěli.“
Tím jste získal pocit, že sami chtějí něco dokázat?
„Ne, to jsem nezískal. Jsem pořád stejnej a budu stejnej. Tým má být tým a práce má být práce. Když se tam setkáme, tak budeme pracovat. A když se setkáme někde na pivu, tak budeme úplně jiní. Tým musí pracovat. Od toho se to odvíjí. Finové pracovali od rána do večera.“
Nebyli z toho hráči trochu šokovaní? Třeba Jakub Voráček o vás mluvil, že jste svérázný člověk.
„Byli šokovaní, ale Kuba pak sám přišel a říkal: „Díky, já se z toho dostal.“ Jsou tam dvě varianty, jestli to pochopí. Někteří hráči to třeba ještě teď nechápou, ale tam ta cesta je.“
Říkal jste, že hráči byli z vašich metod trošku mimo. Byla chvíle, kdy jste o tom pochyboval?
„Jednoznačně jsem řekl, že kdo tady nechce být, ať tady není. Bohužel jsem takový. Cítil jsem na sobě obrovský tlak. Nikdo to nechtěl dělat, já si to vzal. Byla spousta trenérů, kteří dostali šanci, a já si to vzal na svoje bedra. Proto jsem udělal, co jsem udělal. Kdo mě zná, tak ví, že jsem prostě takový. Když to mám dělat, tak to mám dělat podle sebe.“
Byl někdo takový, kdo by řekl, že v týmu nechce být?
„Ne. Všichni byli exkluzivní.“
Vnímal jste, že hráči k vám měli velký respekt?
„Báli se mě. I mi to říkali, že se mě báli, ale mně to bylo divný, protože já jsem hodnej.“ (usměje se)
Čtvrté místo bolí, ale pojďme ho postavit jinam
Na letišti na vás čekalo zhruba 30 fanoušků. Potěšilo to?
„Krásný. Jsem trošku emotivní a bylo to nádherný.“
Vnímali jste podporu i během turnaje? Ať už v Bratislavě nebo co se dělo v Česku?
„Myslím, že Bratislava nám fandila. Udělali pro nás maximum. Byli jsme rádi, že jsme se nemuseli stěhovat do Košic a zpátky. Celý realizační tým od pana šéfa přes auta, ve všem nám vycházeli vstříc. Hotel, všechno jsme měli geniálně připravené. Jenom jsme to nezvládli.“
Říkal jste, že berete neúspěch na sebe. Z jakého důvodu, co byste udělal jinak?
„Určitě nic, ale úkol jsem dostal jeden a ten jsem nesplnil. Myslím si, že nejenom já, ale můj tým udělal všechno. To, co jsme nacestovali… Albi ( Robert Reichel ), Karel Mlejnek a Petr Nedvěd , co jsme najezdili kilometrů, nabláznili jsme se, kluky jsme přemlouvali. V poslední řadě Milan Gulaš … Udělali jsme všechno.“
Co tedy rozhodlo, že medaile nepřišla?
„Nevím, asi tam nebyl nebo za mnou nepřišel, i když nejsem nějak pověrčivej. Nevím, nevím.“
Dokázal byste vypíchnout nějaký nejtěžší moment během mistrovství?
„Zvednout mužstvo zpátky a dostat ho do zápasu o medaili. Pro mě to bylo zlato. Vím, kde jsme. Já osobně nechci řešit všechny ty experty, co tady povídají, jací jsme nebo nejsme. Jsem realista a myslím si, že jsme hráli o zlato a to zlato pro mě bylo důležitý. Kluky musím ocenit, takhle se po 14 hodinách zvednout a hrabat tak, jak hrabali. Medaili si zasloužili. Škoda.“
Na roli reprezentačního kouče jste se těšil. Je to takové, jak jste čekal, nebo je to jiné?
(přemýšlí) „Chtěl jsem to dotáhnout do konce. Pro lidi, pro náš hokej. Nepodařilo se to.“
Když jste nastupoval jako trenér reprezentace, mluvil jste hodně o hrdosti. Cítil jste to tak i na střídačce?
„Neskutečně. Nevěděl jsem to, nevěděl jsem, jak se trenér národního týmu chová. Nikoho jsem ani nepomlouval. Nevěděl jsem, co se v národním mužstvu děje nebo neděje. Vlastně jsem se to učil. Musím říct, že tak, jak k tomu přistoupili kluci, co přijeli, i ti, co odešli, si jich neskutečně vážím. Přístup k národnímu dresu a národnímu cítění, to jsme chtěli. Avizovali jsme to hned na začátku a myslím, že se nám to podařilo. I fanoušci nás za to ocenili a já jim děkuju. Lidi kolem jsou úžasní. Myslím, že jsme úžasnej hokejovej národ. Máme trošku problémy v práci, ale pokud bychom to dotáhli, tak se vrátíme. Znovu si nás začali vážit. Když jsem k tomu přišel, tak při prvním turnaji na nás všichni koukali, že už jsme nic. Ale dnešní mistři světa nám uznali poklonu. To není pro mě, ale pro český hokej a český národ důležitý.“
Práci jste zmínil už po utkání o bronz. Proč o tom nechcete mluvit víc?
„To je osobní věc, kterou si všichni musíme vyříkat. Dneska k tomu přišel, myslím si, dobrý člověk (nový šéftrenér Filip Pešán), ale jestli vydrží tenhle nápor vás i všech ostatních. Myslím, že bychom měli být trošku pokornější… Už jsem to říkal někde před pěti lety, že když budeme v Česku desátí, že si toho budeme vážit. Sport jde u nás trošku dál, takže si važme toho, co jsme dokázali a pojďme pracovat, abychom byli hrdí, jak já jsem hrdý dneska.“
Mohou být příkladem Finové, který šampionát ovládli téměř bez hráčů z NHL?
„Třeba. Jukka (finský trenér Jalonen) nám to ukázal. K nám přistupoval úplně pokorně a úžasně. Taky mohl být nad věcí, jak jsou Švédové. Rusové jsou úplně někde jinde. Američani, Kanaďani nás přišli pozdravit, a že teda klobouk dolů. Tohohle bychom si měli vážit, těchhle malých věcí. My jsme malý národ a máme jenom hokej. Nebo ne jen hokej, ale spoustu sportovců, nádherných sportovců. Na šampionát přijeli, vždyť to vidíte sami. Musíme se podporovat. Tohle čtvrté místo nás bolí, ale pojďme ho postavit někam jinam.“
Postavili jsme reprezentaci někam jinam
Hodně se mluvilo o Jakubu Vránovi a Filipovi Chytilovi , kteří v průběhu turnaje přišli o místo v sestavě. Jak to brali?
„Kluci to vzali parádně. Zase je musím pochválit, i když jsme s nimi už mluvili. Jsou to profíci, samozřejmě byli trošku zklamaní, to bych byl i já, kdybych se nedostal do sestavy, ale vzali to exkluzivně. Vránovi jste to nabídli trošku vy, ale on to vzal úplně geniálně. Nedělal žádné problémy. Tak jak to říkal Frolda ( Michael Frolík ), nebylo tam člověka, který by uhnul. To bylo mužstvo. To se mi líbilo. Ať už jsme rozhodli, jak jsme rozhodli. Do utkání o bronz jsme dali Hrubce , což nikdo nečekal. A mužstvo to vzalo úplně geniálně. To je paráda. Někdo to musí řídit, šéfovat. Říkal jsem to na začátku turnaje: „Kluci, před tréninkem i zápasem si můžete říkat, co chcete. Po tréninku i zápase si můžete říkat, co chcete. Ale během zápasu jsme tady jenom my.“
Co bylo tedy za problém s Jakubem Vránou a Filipem Chytilem, že vypadli ze sestavy?
„Žádný nebyl, jaký? Oni měli své problémy, trošku i zdravotní. Chvilku jsme je pošetřili, ale myslím si, že nebyl nějaký velký problém. Prostě jsme se rozhodli pro sestavu, vždycky jsme ji pasovali na soupeře a oni nám tam neseděli. Vzali to úplně parádně“
Neměl jste strach, když šlo o mladé hráče z NHL, že by se na vás příště mohli vykašlat?
„Neměl jsem strach. Neřekli to. Naopak řekli, že přijedou. Kvituju, že jsou kluci takoví. Postavili jsme reprezentaci úplně někam jinam.“
Vaši asistenti ještě nemají smlouvu na příští sezonu. Budete je chtít i dál?
„Nevím, jestli já budu pokračovat. Mám smlouvu. Jestli budu já, tak budou i oni. Na kritické lidi jsem vytvořil, myslím si, úžasný tým. Bez nich bych nebyl nikde. Myslím, že odvedli perfektní práci.“
Je to také varianta, že byste skončil?
„Je spousta věcí, které budou rozhodovat. Taky mě bolí spousta věcí.“
Chci, aby se nám ukazovali mladí kluci
Nemyslíte, že by měl český hokej více myslet na sebe?
„Měl by přemýšlet trošku dál, vytvářet lidi, kteří budou pracovat a zajímat se o český hokej. Nebudou se zajímat jen o jedny a prosté věci. Měl by se zajímat v šířce. Hokej nám utíká. Měl by vybírat lidi, kteří chtějí dělat, a nejenom se tam postavit.“
Třeba váš syn Miloš odvedl při turnaji spoustu práce, ale nemohl být nikde napsaný…
„Nemohl a to je smutný. Přitom já jsem kritický a nejvíc na svého syna. Můžu mu poděkovat, že to takhle zvládl. Parádní práce, co pro nás s videokoučem udělali. Kluci to musí ocenit taky, protože přípravu jsme měli neuvěřitelnou. Nevím, jak to dělali dřív. Nevím, co řekl Pepík Jandač , že děláme porady na záchodě, ale měli jsme to připravené úplně do detailu, rozfázované. Ještě jsme nevěděli, že budeme hrát a už jsme měli připravenou druhou skupinu. Myslím, že kluci vůbec nespali.“
Je vaše pokračování vázané i jako podmínka, abyste si mohl syna napsat jako vašeho asistenta?
„Podmínka to není. Já si zaplatil i oblečení a všechno. (usměje se) Potřebuju mít kolem sebe lidi, kterým věřím. Myslím si, že jsem si vytvořil neuvěřitelný tým a já jim děkuju. Měli bychom v Česku řešit úplně něco jiného, kam nám utíká sport, kam nám utíkají děti, kam nám utíká tréninkový proces.“
Na tom něco bude, že čeští lídři na šampionátu hokejově vyrostli v zahraničí.
„Když nám nepřijedou, tak co budeme příští rok dělat?“
Asi nebudeme jako Finové, bez nich nevyhrajeme.
„Ne. To už jsem řekl ve studiu. Chci, aby se nám ukazovali mladí kluci. Chci je tam. Pan Bednář (sportovní manažer Mountfieldu HK) řekne, že já nedělám pro Česko. A on dělá pro Česko, když má 75 procent cizinců? To je trošku scestné ne? Ať mi vytvoří podmínky pro to, abych si já mohl vzít z Hradce mladé hráče a ne Lotyše. Já nepotřebuji Lotyše, oni nás za chvilku přehrají. Tady je ta cesta.“
