Pražská Slavia měla při vší bídě posledních let jedno velké štěstí: přes všechen funkcionářský zmar a herní depresi se od ní neodvrátili fanoušci. Naopak. Pokud ale červenobílý klub skutečně angažuje Ivana Horníka (a vypadá to, že jeho příchod je stále reálnější), možná se bude muset rozloučit i s posledními zbytky této přízně.
Ivan Horník jistě není jediné monstrum v českém fotbalovém prostředí. A třeba není ten nejhorší. Stal se ale „doživotním“ symbolem tuzemského bafuňářského polosvěta, který trvale a s neskrývaným pohrdáním ničí vztah obyčejných lidí k fotbalu. Jeho případné angažmá v lize (a nejde teď o Slavii; stejný průšvih by to byl i ve Spartě, v Plzni, v Brně, zkrátka kdekoliv) nelze ospravedlnit ani tím, že Horník umí „dělat fotbal“ jako málokdo.
Není potřeba Horníka litovat, že si to jako jeden z mála „vyžral“ i za ostatní kolegy z džungle úplatků. S čím kdo zachází, tím také schází. Neexistuje (alespoň by neměla!) pro něj žádná „odpustka“ v podobě pozice v jakémkoliv ligovém klubu. Je zkrátka nepřijatelné, aby Ivan Horník působil ve Slavii nebo kdekoliv jinde v Synot lize.
Jen těžko lze uvěřit tomu, že vedení Slavie sbírá sliny na TAKOVÝ plivanec do tváře fanoušků. A jen těžko si lze představit větší potupu pro klub z Edenu, než že by se na jeho chodu podílel právě Horník. Není to celé náhodou jen nějaký ďábelský experiment s trpělivostí příznivců? Nevystoupí v nejbližších hodinách Aleš Řebíček na tiskové konferenci a nesdělí se svým bodrým úsměvem na tváři, že si jen dělal srandu?
Horník si svůj trest za korupci odpykal. Ať se mu v osobním i profesním životě daří. Pokud má ale Slavia – a vlastně jakýkoliv ambiciózní a zdravě fungující klub – dostatek sebereflexe a zdravého rozumu, musí od něj dát ruce pryč. Je potřeba ještě v roce 2015 opakovat, že lidé jako on do fotbalu zkrátka nepatří?
Související články
