Společně to zvládneme? Snad. Ale jen bez těch nemorálních zrůd z fotbalu
„Společně to zvládneme!“ Tak zní neoficiální, ale zvučné motto Česka, které je stejně jako celý svět v boji s koronavirem. Význam slova „společně“ ovšem dostal pořádný kopanec od ministryně financí Aleny Schillerové. O kompenzační bonus pro OSVČ by podle ní neměli žádat fotbalisté, kterým to nedovolí jejich „morální přístup.“ Takže to nezvládneme společně – zvládnou to zřejmě jen ti, kteří vyhoví morálním nárokům ministrů vlády Andreje Babiše. Je laťka nahoře, nebo nízko? Zapojte se také do diskuze na iSport.cz>>>
„Fotbalisté, no... Nechám to na těch fotbalistech a na jejich morálním přístupu, jestli si chtějí přijít říct o 25,“ nechala se Schillerová slyšet na zasedání v Senátu. „Myslím si, že by neměli,“ dodala vzápětí. Ano, řeč byla o kompenzačním bonusu za problémy způsobené koronavirem pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Fotbalisté, kteří nejsou zaměstnanci klubů, by na něj měli mít nárok. A paní ministryně se ošívá.
Ohánět se morálkou je vždy ošemetné – a platí to trojnásob, pokud vodu káže osoba, která má starosti státní kasu. Jsou to peníze nás všech; není to nahromaděný poklad Aleny Schillerové. Ta se pravděpodobně – věrná všem předsudkům – obává, že by fotbalisté těch pětadvacet tisíc obratem prohýřili v bordelech, načež by pak cestou domů namol opilí křižovali silnice v kabrioletech s nahými holkami na zadním sedadle; jako svého času Ivan Jonák.
Pokud má Schillerová nějaký geniální plán, jak rozdělit peníze podle toho správného „morálního přístupu,“ měla by nás s ním seznámit – a ne vydělovat jednu skupinu lidí na základě mlhavých (či spíše žádných) znalostí výše jejich příjmů. Pokud se zeptáte v chudších klubech FORTUNA:LIGY, fotbalisté v nich vám zřejmě řeknou, že kompenzační bonus je pro ně vítanou pomocí. Jako pro každého.
„Musíme si pomáhat,“ řekl nedávno v rozhovoru pro deník Sport jablonecký Jan Matoušek, v jehož klubu jako v prvním ligovém snížili hráčům platy. Fotbalisté podle něj naprosto chápou, že se jejich příjmy ztenčí, nikdo nereptal. Představa profesionálního sportu coby prohnilého polosvěta, přisátého jak klíště na veřejné zdroje, je pravdivá jen zčásti. Je to také prostředí, které dává práci i spoustě jiných lidí – nejde jen o těch jedenáct borců na trávníku a jejich (podle Schillerové) nemorální miliony.
Nemám v úmyslu dělat z fotbalistů vzory morálky: nejsou o nic horší, ani lepší, než jejich vrstevníci. Pokud to ale máme zvládnout společně, musíme to SPOLEČNĚ podtrhnout. SPOLEČNĚ to zvládneme i s fotbalisty, hokejisty a dalšími sportovci, vážená paní ministryně.
