Festival depresí, Kováč s Prospalem bojují. Utrpení pro poslední trenéry!
KOMENTÁŘ ADAMA NENADÁLA | Ve fotbalové lize je k mání obvykle šestnáct postů hlavního trenéra. V hokejové extralize je takových pozic čtrnáct. Na prestižní místa ve dvou nejsledovanějších sportech v Česku je pořádný nával: vždyť kdo z koučů by si nepřál vést elitní týmy v nejvyšších soutěžích? Je navíc celá řada odborníků, na které se nikdy nedostalo – třeba i kvůli absenci osobních kontaktů s významnými klubovými bossy.
V obou ligách ale najdete dva šéfy laviček či střídaček, z jejichž vystupování je naprosto zřejmé, že tahle sezona je pro ně utrpením. Ano, jde o trenéry posledních mančaftů tabulek: opavského Radoslava Kováče a českobudějovického Václava Prospala.
„Jsem zničený, mluvím v emocích, ale přemýšlím dál, jestli to má smysl. Jsem čtyři sta kilometrů od rodiny, dostáváme rány, je to decimující,“ soukal ze sebe Kováč po prohraném derby s Baníkem.
„Asi budu muset mluvit anglicky. Možná mám hráče, kteří mi nerozumí. Sám se ptám, jestli mám hráče, kteří mi rozumí, jestli chápou, co po nich chci. Ale zřejmě to nechápeme,“ zlobil se nedávno Prospal po direktu od Pardubic.
Nebyly to ale ani zdaleka ojedinělé projevy depresivních nálad.
„My jsme snad deset hodin nedali gól. Penaltu s Olomoucí nepočítám. To je úplně šílené, děsivé. Takto se liga nedá zachránit,“ konstatoval smutně Kováč na začátku února.
„Kluci dlouho hráli první ligu, teď se prokousávají extraligou. A bohužel se naučili prohrávat. Asi nejsme dobrý tým, postavení v tabulce to také říká,“ posteskl si Prospal po dalším ztraceném duelu s Kometou.
Na jedné straně se oběma koučům není co divit.
Během svých fantastických kariér – a že šlo o mimořádné hráče! – se dostali na úroveň, o níž se může jejich svěřencům jen zdát. Věci, které na trávníku, resp. na ledě prováděli s naprostou samozřejmostí a v odpovídající kvalitě, dělají borcům Slezského FC a Motoru problémy. Prohry se tak vrší, vrásky prohlubují, frustrace se střádá – a odstup od alespoň předposledního fleku se zvětšuje…
