Unavená, ale šťastná. Hit léta? Sběr slimáků a kardio za sprostá slova
BLOG ANNY SATORANSKÉ | Připadá mi, že tyhle letní prázdniny uběhly asi nejrychleji v historii. Nejspíš proto, že jsme se v podstatě nezastavili. Nepamatuji si na jediný den bez sportovní aktivity. Zažili jsme traily ve 2000m, cyklovýlety po vinařských oblastech v Čechách, nespočet padelových utkání, krátké i dlouhé běhy, bruslení podél Vltavy, plavání a skoky do moře, výpravy na padelboardu (za to vděčím hlavně svému tatínkovi, co si v tom našel před pár lety vášeň), a dokonce proběhla i jízda na koni (moje dětská láska). Shrnula bych letošní léto asi takto: unavená, ale šťastná.
Během letních měsíců jsem si uvědomila pár faktů, týkajících se dětí (Sofia 5 let, Samuel 3 roky) -vůbec nezáleží na tom, jestli jedou do Řecka, nebo na Šumavu. Šnorchlování s pestrobarevnými rybami jim udělá stejnou radost jako výlet do lesa na houby. Není třeba platit spoustu peněz za zábavní centra, úplně stačí, když tatínek vymyslí opičí dráhu v parku a maminka stopuje čas. Příroda je sama o sobě jeden velký dětský koutek s nepřeberným množstvím možností.
Další zajímavé zjištění je, že naproti vnímání dospělých, cesta na místo určení je pro děti (zvlášť ty malé) mnohdy mnohem zajímavější než konečný cíl, žijí pouze současným okamžikem (podobně jako buddhisti nebo domorodé kmeny) a představa toho, co je čeká, je pro ně příliš vzdálená. Není tedy třeba spěchat. Pokud máme čas, dejme jim ho tolik, kolik potřebují. Je to jenom na nás, jak jim to vymyslíme, aby se bavily a my také. A to je stěžejní, protože ony všechno cítí a vnímají, i když to třeba vůbec nedají najevo. Prostě když se my dospělí nudíme, tak oni zlobí - a naopak.
