KOMENTÁŘ ANNY SATORANSKÉ | V únoru u příležitosti basketbalových reprezentačních oken (tj. speciálního „volna“, které dostávají hráči v zahraničních klubech, aby se mohli na pár dnů připojit k národnímu týmu) jsme s rodinou po dlouhé době navštívili Čechy v zimě. Už jsem úplně zapomněla, jak vypadá zimní Praha, jak je chladno, že je brzy tma a že se chodí na svařák… Krása. A nostalgie.
Bylo hodně pod nulou, zasněžená zahrada u prarodičů, jejich výmarský ohař výjimečně v domě (aby nenastydl) a připraven si neustále hrát, babička skákající v rámci otužování do ledové kádě (když ještě nezamrzla voda) a spousta dárků spojených s narozeninami a opožděnými Vánoci. Děti byly pochopitelně z toho všeho v sedmém nebi.
Mám ráda buď velkou zimu a sníh, nebo příjemné teplo. To bláto a studenou plískanici mezi tím moc ne. Jednak je to trochu depresivní a navíc se v tomto mezidobí rodí nejvíc virů a bakterií. V Barceloně je to v posledních letech v tomto směru naprostá katastrofa. Děti jsou v zimě neustále nemocné.
Tentokrát jsem se lépe připravila a už od října je „dopovala“ nejrůznějšími přírodními doplňky stravy a vším možným, o čem jsem se doslechla, že podporuje zdravou imunitu a odolnost. Denně dostávaly čaje ze zázvoru a kurkumy, kvalitní vitaminy, probiotika, kozí kolostrum (mateřské mlezivo se zázračnými účinky),