Kanoisté vyrazili na MS, Fuksa opět s nabarvenými nehty: Už to se mnou asi půjde
Už je to rok, co dva kluci od vody zachránili českou medailovou bilanci na olympiádě v Paříži. Šampioni Martin Fuksa a Josef Dostál jdou do boje o další úspěchy na mistrovství světa v rychlostní kanoistice v Miláně. Oba přitom už nejsou jenom profesionální sportovci, ale především tatínkové s malými dětmi. „Manželka vysvětluje, že táta jde vydělávat korunky,“ směje se Fuksa.
Josef Dostál je pořádný chlapák. Měří 202 centimetrů, váha mu kolísá hodně přes metrák. A přesto ho odrovnalo, když zvednul svého novorozeného syna, který neměl ani čtyři kila.
„Jak jsem ho choval, zablokoval jsem si na tři dny záda a vůbec jsem se nemohl hýbat. I takovému chlapovi to dokáže pocuchat miminko. Bylo samozřejmě spojené se stresem, s porodem,“ usmívá se Dostál.
Spolu se svou snoubenkou Anežkou Paloudovou přivítali začátkem prázdnin na svět syna Jonatána a vysokému kajakáři se převrátil život.
„Motivace je dneska úplně někde jinde, než byla loni, kdy celý můj sportovní svět stál na tom, jestli se podaří vybojovat medaili, nebo nepodaří,“ vysvětluje Dostál. „Kanoistika je krásná, ten sport mě baví, ale jsou mnohem důležitější věci. Jsem hrozně rád, že si je můžu užívat.“
Vrcholoví sportovci jsou většinou zanícení profesionálové, založení rodiny dává jejich životům jiný rozměr. A někdy jim pomůže, když se v něm najdou a získají uvolňující nadhled.
Kanoistovi Martinu Fuksovi se dcera Emily narodila před dvěma lety v květnu a od té chvíle je na hlavních závodech sezony neporažen. V létě 2023 se na mistrovství světa v Duisburgu stal prvním českým mistrem světa na kánoi na kilometru po 73 letech. A vloni v Paříži vyhrál suverénním stylem olympiádu.
„Emily je úplně jedno, když odcházím. Vždycky jí řeknu, že jdu pádlovat. Řekne: ‚Tak jo,‘ dá mi pusu,“ usmívá se Fuksa. „Áňa jí vysvětluje, že táta jde vydělávat korunky, aby si mohla kupovat hračky. Jako hračku má oblíbený sliz. Říkám jí: ‚Abys mohla mít sliz, taťka musí pádlovat.‘ Když se Áňa zeptá, co jde táta dělat, řekne: ‚Pádlovat!‘ Je super, že neříká veslovat.“
Zdá se, že v jeho případě příchod dcerky dotvořil šampiona. Fuksa měl už v té době doma hromadu medailí, které si podle zvyku dokola vyměňuje na kuchyňském stole. Rodinné štěstí jako by mu poskytlo X faktor klidné síly. Během třinácti měsíců zlomil mety, na které marně útočil celou kariéru.
Fuksova tradice pokračuje
Když Josef Dostál poprvé choval svého Jonatána, měl doma už pět olympijských medailí, díky nimž patří k nejúspěšnějším olympionikům české historie. Je jasné, že hlavní událost svého roku už má za sebou. Před červnovým mistrovstvím Evropy v Račicích byl rozhodnutý odjet do porodnice klidně během závodů, pokud by to situace vyžadovala. Všechno klaplo, Dostál v Račicích vybojoval bronz na pětistovce a jeho snoubenka se necelé dva týdny před porodem na kanálu projela při sedmikilometrové vyjížďce.
„Jméno máme vymyšlené už dva roky. Jeli jsme jednou do Livigna na soustředění. Jízdy jsou dlouhé, bavili jsme se, jaká by se nám líbila jména. Jonatán byl favorit pro kluka,“ líčí Dostál. „Strašně se mi líbilo jméno Bivoj. Chvilku jsem se o tom bavil s Anežkou. Pak mi do toho hodil vidle můj brácha Oliver. Říkal: ‚Tohle jméno se mi moc nelíbí, to by měl ve škole těžké.‘ Jonatán je krásné české jméno hebrejského původu. Překlad je Boží dar. Je to takový náš Božánek…“
Fuksa bude mít své blízké v Miláně. I Dostál plánoval, že si rodinu vezme do Milána s sebou. Ale nakonec v pondělí odlétal sám. „Měli jsme pro Anežku s Jonatánkem objednané ubytování. Ale bavili jsme se s doktorkou, s ohledem na to, že je mu šest týdnů, nám to úplně nedoporučovala,“ vysvětluje Dostál. „Já už mám jedno odjíždění za sebou, byli jsme na soustředění v Kadani. Anežka mi často posílá fotky, videa. To jsou tak roztomilé věci, co ten malý kluk dělá… Hlavně, každý den je vidět pokrok. Bude mi to chybět. Doufám, že to odloučení bude za to stát.“
Z borce, který na startu na soupeře bojovně vrčí a v agónii před cílem je schopen si do krve rozkousat dásně, aby přehlušil bolest, kterou cítil ve svalech, je obětavý tatínek. Pravidelně vyráží s kočárkem, naučil se přebalovat a přišel už na pár triků, jak ze synkovy tváře odehnat pláč.
„Největší problém je, že se Jonatánek často kojí. Když má hlad, tak to dá na sobě znát. Křičí, jak kdyby tři dny nejedl,“ usmívá se Dostál. „Jonatánek je hrozně živé dítě. Umí se často kojit. Krásně fixuje pohledem, otáčí se za mnou očima, hlavičkou, cvičíme s ním na bříšku, krásně začíná zvedat hlavu. Různě si s ním hraju. Nejdřív byl raketa. Startoval od země a dával jsem ho postupně nahoru. Nebo ho držím pod zadkem a vrním. Říkám tomu traktor, zabírá dobře.“
Dostál i Fuksa na mistrovství světa v Miláně startují ve dvou singlových disciplínách, na olympijském kilometru a doplňkové pětistovce. Právě na ní vstoupí Fuksa do šampionátu už středeční rozjížďkou. Je to jeho hvězdná disciplína, ve které na jaře v Račicích získal jubilejní desáté zlato z mistrovství Evropy. V předposlední červnový víkend ale taky s Rumunem Catalinem Chirilou těsně prohrál na kilometru. Výsledek ho tak pálil, že se mu o něm v noci po závodě zdálo.
„Mám hodně finišů, které mi nevyšly. Trošku doufám, že se mi to teď podaří vynahradit,“ plánuje Fuksa. „Z Evropy jsem hodně ponaučený. Pokud by měl závod dospět do toho, že budeme bojovat do posledních centimetrů, jsem připravený na to se nikam neohlížet. I kdybych cítil, že o kousíček vedu, nebudu si uvolňovat a pojedu klidně až za cíl, abych byl s výkonem stoprocentně spokojený.“
Do Milána vyrazil Fuksa s výrazně upravenými nehty na rukou, což je jeho úspěšný rituál posledních let. Pomohl mu vloni na olympiádě i na jaře v Račicích. Tentokrát mu z nehtů září stříbrná metalíza, některé má nabarvené narůžovo a ozdobené smajlíkem či symbolem ohně.
„Je to rituál. Měl jsem to i na Světovém poháru i na mistrovství Evropy. Bylo jasné, že do třetice to musím dát i na mistrovství světa. Myslím, že dokud budu závodit, tak to se mnou půjde,“ vysvětluje Fuksa s úsměvem. „Došel jsem k Andrejce, manikérce, a řekl jsem: ‚Jedu na mistrovství světa, potřebuju nějaké nehty.‘ Ona: ‚Hele, mám tady super metalízu, ta se ti bude na sluníčku lesknout. A pak bych k tomu dala růžovou.‘ ‚Růžovou?‘ ‚Ty můžeš růžovou…‘ ‚Jo, já můžu všechno.‘ Smajlíky? Dobrá nálada. Hlavně se to líbí Emily, ten ohýnek mi pořád sfoukává.“
Snad jen, proč to stříbro na nehtech od zlatého šampiona.
„Zlatá by se nabízela, proč ne? Stříbrnou mám na nehtech, teď potřebuju jinou barvu,“ usmívá se Fuksa.
