Helceletová s manželem o výchově dcery: Přiznej se. Pomáháš doma?
V minulém dílu jsme nakousli, jak narození dítěte zasahuje do kariér tatínků, profesionálních sportovců. Můj manžel, desetibojař Adam Sebastian Helcelet, povyprávěl, jak ho potěšila karanténa, protože s naší malou Evelinkou utužil parťácký vztah. A dnes navážeme dalšími otázkami na tělo, i ohledně domácí výpomoci.
Ádi, jsem tu znovu před tebou jako reportérka a ptám se: Co soustředění, můžeme s tebou jezdit? Byly jsme zatím dvakrát. Měl jsi tam na nás míň času, protože se častěji trénuje i regeneruje, než když jsi doma. Jaké to pro tebe bylo? Nastala změna?
„Změna nastala tím, že jste tam fyzicky přijely. Ale ta dovolená - vaše dovolená, pro mě pracovní trénink - pro vás byla spíš odpočinek. Chtěl jsem, abyste poznaly jiná místa, hlavně Evelin. A bylo moc příjemný, když jsem si trénink odmakal, že jste na mě čekaly. Nebo když bylo volno, že jsme šli všichni společně k moři. Jsem rád, že malá má možnost cestovat. Do jednoho roku byla u moře dvakrát?“
Poprvé jsme byli těsně před jejím rokem. Podruhé měla rok a půl. V prosinci a pak na jaře. Musím ještě podotknout, že když jsme na soustředění jely, spaly jsme ve svém pokoji. Takže jsme tě opět nemusely v noci rušit, stejně jako když byla ušit, Evelinka malinká.
„Je rozhodně dobře, že rodina jede se sportovcem. Když odjíždí sportovec pryč třeba na měsíc, někteří i na mnohem delší dobu, je těžký se ohromně soustředit a trénovat dit ve stesku po rodině. Tam nastává další změna: když se narodí dítě, najednou se na to soustředění tolik netěším. Protože vím, že že se mi bude stýskat. Budu mít pocit, že mi cit, doma něco utíká. Proto je lepší, když rodina sportovce doprovází a podporuje. Ten je v klidu a může v klidu trénovat. Nějaké kritizování návštěv a rodiny není na místě.“
A co tvoje dcera a závody? Už se byla párkrát podívat. Je ti to příjemné, nebo jsi nervózní? Ona od tebe vyžaduje určitou pozornost, ty se od toho musíš oprostit…
„Nepřijde mi, že by něco vyžadovala. Jsem hrozně rád, že na závodech občas je. To je vlastně to, na co jsem se hrozně těšil. Až se narodí a na závodech budu mít takovouhle podporu. Že se budu moct před ní předvést, aby byla na tátu pyšná. Je moc příjemný, když křičí na závodech: Tati! Je to úplně jiná motivace, úplně jiná radost do závodění. Takže tvrzení, že dítě je na škodu pro profesionální sport, je nesmysl.“
Teď odbočíme od sportu. Přiznej se: pomáháš doma?
„To je spíš otázka na tebe než na mě.“
A jak to vidíš ty? Mám svůj názor, ale teď se ptám tebe jako novinářka, která neví, zda pomáháš doma.
„No, řeknu to takhle: Ženská je na mateřské, pak na rodičovské, takže prostě to je práce na plný úvazek. Je příjemné, když chlap pomůže. Ale tím, že sport vyžaduje čas a potom i řádný odpočinek, tak nejde pomáhat tak, jak by sis asi představovala. Ale řekl bych, že se snažím pomáhat. A když je potřeba doma udělat nějakou chlapskou věc, jako třeba vymalovat, sestavit nějaký nábytek nebo opravit něco v domě, tak to samozřejmě udělám.“
Musím říct, že i uvaříš. A když uspávám malou, tak třeba trošku poklidíš hračky, kuchyň, takže nějaké pomáhání tam určitě je.
„To rád slyším, že si toho všímáš.“
Jak vidíš budoucnost Evelinky? Chceš z ní mít sportovkyni, nebo něco jiného, nebo to necháš jenom na ní?
„Rozhodně nechci, aby dělala něco kvůli mně. Jestli to bude sport nebo malování, zpívání… Nevím, jestli bude herečka, protože tam geny v rodině taky máme. Je mi to jedno. Hlavně aby ji to bavilo. Tím, že jsme si ve sportu oba prošli hodně věcmi a víme, co to obnáší, asi by mi úplně nevadilo, kdyby sport nedělala. Ale tím, že se ve sportu pořád pohybujeme, já pořád závodím, ty trénuješ a nacházíš se ve sportovní sféře, logicky k tomu bude mít blízko a se sportem asi začne. Pokud mi ovšem řekne, že ji to za nebaví, že nechce, já ji rozhodně nutit nebudu.“
Co víme, s Evelinkou na olympiádu nepojedeme. Je to daleko, ona není klidné dítě, a co si budeme povídat, Japonsko není nejlevnější. Taky nevíme, jaká bude situace příští rok. Takže věříme, že se nám vrátíš jako úspěšný otec. Budeme na tebe koukat v televizi a už se těšíme, až potom uvidíme další závody. Mrzí mě, jsme s tebou měly jet do italské Lany na pořádný víceboj, proto věřím, že aspoň příští rok se zadaří a vycestujeme s tebou na závody zahraničí, aby Evelin viděla tvé soupeře a koho všechno porazíš.
„Taky se těším.“
Tak ti děkuju a uvidíme se ještě celý víkend.
