Edmonton? Končí mi smlouva a vím, jak to funguje. Stát se může cokoli
Po delší době jsem dal zase góly. V téhle sezoně se necítím vůbec špatně, jenže statistiky tomu neodpovídají, což samozřejmě vím a trápí mě to. Jsou dny, kdy nad tím člověk přemýšlí a to je nejhorší, co může dělat. Už před čtvrtečním zápasem proti Montrealu jsem se snažil vypustit úplně všechny rituály. Jde o klasické věci ohledně oblékání, nástupu na led. Rozebírat je nebudu, stejně se k nim zase vrátím, ale teď jsem se na ně vykašlal a vyšlo to. Jsem rád, snad mi to vydrží, abych pomáhal týmu svými body.
Naposledy proti Anaheimu jsem dával do prázdné, předtím s Montrealem z brejku. V zápase mi tyhle situace nevadí. Jak nad tím nemám čas přemýšlet, věřím si víc, že gól dám. Pokud ale jde o klasické trestné střílení, začne se mi honit hlavou, co mám a nemám udělat. Není tam ani ta výhoda, že brankář může trošku zaspat, pozdě zareagovat. Jeden na jednoho mi prostě moc nevyhovuje, snažím se na tom však pořád pracovat.
Proti Montrealu jsem se trefil po sedmi zápasech. V poslední době se nám daří, ale celkově dáváme málo branek, dvě tři za zápas. Kdybychom jich stříleli pět šest, jak to v Chicagu bylo dřív, měli bychom všichni taky víc bodů. Mezi střelci suverénně vede DeBrincat a pak jsme tam Kane, Hagel a já – devět, devět a osm gólů. Na tyhle věci se pak člověk upíná. Chtělo by to, abychom se chytli a dostali se na tu správnou střeleckou vlnu.
