Není Štajner jako Kováč. Aneb v Liberci (víceméně) vědí, co dělají
Jednoznačná chyba Liberce, že s Radoslavem Kováčem neprodloužil smlouvu už dříve, čílí se někteří fanoušci s tím, že problém je uvnitř klubu. Z části lze také jejich rozčarování či rozladění pochopit.
Vždyť U Nisy již v minulosti udělali několik „přešlapů“, na které klub nemůže být pyšný. Viz podivné (ne)prodlužování smluv s Andrejem Keričem, Ivanem Hodůrem, Tomášem Zápotočným, na nichž klub tratil.
Či naposledy v létě poněkud specifické licitování s Jiřím Štajnerem, kterému Slovan předložil další kontrakt až na poslední chvíli v červnu, když byl na cestě do Mladé Boleslavi...
Jenže Kováč je jiný příběh, kde hrají hlavní roli jiné důvody a příčiny. Tentokrát si troufám tvrdit, že pod Ještědem víceméně věděli, co dělají. Ostatně klub nemá ve zvyku prodlužovat končící smlouvy už půl roku předem.
Tahanice o smlouvu s Kováčem se odehrávalo v době, kdy Slovan podle všeho příliš netuší, jak zajistí nadcházející sezonu. Fortuna je fuč, sponzora marně hledá. Teprve v běhu jsou jednání s investorem z Argentiny.
Radoslav Kováč chtěl, má na to právo, smlouvu na dva celé roky. Nelze se mu divit. Liberec nabízel jen na jednu sezonu. Neshodli se. To je poptávka, nabídka.
A ponechme teď stranou, jak je možné, že klub, který se hrdě honosí sloganem „10 let, tři tituly, to se počítá“ a v letošním ročníku Evropské ligy vydělal takřka 70 milionů korun, nemá peníze na to, aby mohl nabídnout svému klíčovému hráči prodloužení smlouvy o dva roky...
Podíváte-li se, kam to dotáhla například Ostrava jako mistr ligy z roku 2004, když málem zkrachovala, nebo Slavia, jež vyhrála ligu v roce 2008 a 2009, anebo i pražská Sparta, nový to klub Radoslava Kováče, která se každoročně nachází v červených číslech, jenže jeho majitel to hradí, jde to celkem snadno pochopit. I když je jasné, že s Kováčem by byl Liberec silnější.
Lepší však než řídit se heslem „Po nás potopa!“
