Spartě chybí střelec typu Lafaty. Plzeň už soupeře neválcuje, respekt má jen Slavia
Základní část sezony se blíží do finále a tři nejlepší české týmy měly ve svých zápasech co dělat. Vyhrála jen Plzeň, na kterou jsem byl hodně zvědavý poté, co před reprezentační pauzou nečekaně prohrála v Teplicích. Nedělní bitva Viktorie s Bohemians znovu ukázala, že tým trenéra Pavla Vrby už soupeře neválcuje jako v nejslavnějších časech ani z něj nejde takový strach. V české lize mají protivníci respekt jen ze Slavie, z nikoho jiného.
Hra Plzně se proti „klokanům“ částečně zlepšila díky nasazení Jana Kopice, jenž do zálohy přinesl důležité kombinační prvky. Pochopitelně nemůžu nezmínit probuzeného útočníka Jeana-Davida Beauguela, který konečně začal hrát, co má, a vstřelil dva rychlé góly. Správně se pohyboval kolem šestnáctky soupeře a nevysouval se do krajních pozic, kde je zbytečný. Beauguelovo vzkříšení je pro Plzeň jedinou dobrou zprávou v jejím šedivém období, otázkou je ovšem vážnost jeho nedělního zranění.
Problém pro Viktorii nastal ve chvíli, kdy Beauguel s Kopicem nebyli na hřišti. Když Kopic v 66. minutě vystřídal, záložní řada se úplně položila. U Plzně jsem byl zvyklý na pohledné kombinační akce po stranách, jenže v téhle sezoně nemá tolik šťávy a sebevědomí. Dolů šel třeba exreprezentační záložník Tomáš Hořava a ani obránci Roman Hubník s Davidem Limberským už nejsou takoví tahouni jako kdysi. Ne že by hráli vysloveně špatně, ale neurčují způsob hry a nemají tak pozitivní vliv na záložníky před sebou. Škoda pro čiperné Bohemians, tenhle zápas si prohráli sami. A naopak: pokud Plzeň bude pokračovat v mdlém fotbale, může mít problém uhájit nynější druhé místo.
Rovnou můžu plynule navázat na Spartu, které bych bronz ještě nepřisuzoval. Tenhle názor mi zůstává i po první jarní porážce v Boleslavi. Když jsem sledoval ten festival spálených šancí, napadlo mě, že kdyby sparťané ještě měli svého legendárního kanonýra Davida Lafatu, určitě by vyhráli. Gólový hráč Lafatova typu, který by dotlačil míč do sítě za každých okolností, dnešní Spartě fatálně chybí.
Problém byl i v absenci zraněného lídra Bořka Dočkala, jenž by dal týmu řád. Věřím, že by dokázal uklidnit hlavně mladé kluky, kteří nevěděli, jak se s takovým scénářem zápasu vypořádat. V záloze se mi líbil Martin Hašek junior i Gúelor Kanga, který však není režisér. O Spartu ale nemám strach, doma a s uzdraveným Dočkalem bude zase silná. A třeba ještě vyfoukne Plzni druhé místo.
A Slavia? Liberec s ní sice dokázal uhrát remízu, ale s velkým štěstím. Hráče Slovanu posunuly k cennému bodu dva důležité detaily: stačili se slávisty běhat a skvělý výkon předvedl gólman Filip Nguyen. Nechci Slavii moc omlouvat, ale to, že neproměníte gólovky, se čas od času může stát. Pro tým i trenéry je plichta s Libercem vykřičník, že vítězství nepřicházejí automaticky. Červenobílí můžou po ztrátě dostat novou motivaci, další vítězná série by je mohla ještě víc posunout k titulu.
Pokud se Slavii nezraní všichni klíčoví hráči najednou, zůstává pro mě jasným favoritem na zlato. Daleko otevřenější je boj o páté a šesté místo, poslední dvě pro postup do nadstavbové skupiny o titul. Časté ztráty limitují pátý Baník, který kromě Milana Baroše nemá žádnou výraznou osobnost; doma je i díky fanouškům silný, jenže venku je poloviční. Pokroky dělá Boleslav, jež dokázala vyhrát nad Spartou, a pořadím můžou zamíchat i nevyzpytatelné Teplice. Po posledních dvou vítězstvích nabraly sebevědomí a deváté místo by pro ně nemuselo znamenat strop.
