Vždy byla ta třetí vzadu. Za Gabrielou Koukalovou a Veronikou Vítkovou. Známá víc jako spolehlivá rozjížděčka ženské štafety, než jako ranařka, která by se měla v individuálních závodech rvát o medaile. Jenže na to letos zapomeňte. Eva Puskarčíková vyzrála.
Postupem let udělala progres, začátek nové sezony ji zastihl ve skvělé formě. Po dvou podnicích SP je na sedmém místě, přičemž na Gabrielu Koukalovou ztrácí patnáct bodů. Tohle není náhoda. Naopak, je to výsledek jejího vzestupu, který tiše, ale precizně realizuje.
Bronz z ní oficiálně sňal post závodníka průměrného sledu. Stala se dravcem, který je schopný trestat zaváhání favoritů. Česká biatlonistka se snaží opřít hlavně o přesnou střelbu, k níž přidala i rychlost.
Za rychlostřelkyni byla v Pokljuce ve sprintu a teď i ve stíhačce. Z Češek je také nejúspěšnější. Pomineme-li úvodní závod sezony, smíšenou štafetu dvojic, udělala zatím v sezoně osm chyb z osmdesáti ran. Má tedy 90% úspěšnost.
A ač vám připadá jako křehká blondýnka, nenechte se plést: uvnitř je silná. Umí se kousnout a vydat se, stejně jako je i v civilu přímočará a otevřená. Hlavně ovšem usměvavá.
Nebylo by správné si po bronzu od ní slibovat záplavu dalších medailí. Tenhle úspěch ale ukázal, že míří správným směrem a do budoucna je velkou nadějí. Třeba i v neděli do štafet. Nebo také příští rok k olympiádě.