Vítěz a poražení. Juventus v Evropě opět selhal, značka CR7 frčí dál
Loni v létě to byla obří investice. Když Juventus vypláznul za Cristiana Ronalda, geniálního fotbalistu, jenže po třicítce, 100 milionů eur, bylo to podmíněné především tím, že klub chce ovládnout Champions League. Ačkoliv nezastavitelný Portugalec proto dělal vše možné, po senzačním postupu Ajaxu končí cesta „staré dámy“ před branami semifinále. Jasné zklamání italského šampiona. I přesto není značka CR7 poskvrněna. Proč?
Nemohu se zbavit dojmu, že s příchodem persony, jakou je Ronaldo, se Juventus obrátil naruby. Jinak si nelze vysvětlit, co se za poslední měsíce na evropské scéně v jeho podání dělo. Nemluvme o Serii A, tam je Juve jasný hegemon a nebojím se tvrdit, že už před sezonou měl 75 až 80 procentní šanci na zisk mistrovského titulu. Ať už s Ronaldem, nebo bez něj.
Jenže v Champions League je to trochu jiný příběh. Aby Andrea Agnelli, za podpory Pavla Nedvěda, přesvědčil sponzory a společně vytáhli z kapsy 100 milionů eur a utratili je za tehdy 33letého, ačkoliv geniálního, fotbalistu, musel si takovou investici něčím odůvodnit. Pochybuji, že by se uspokojil tím, že mu Ronaldo vystřílí sedmé scudetto v řadě. Na to by stačil střelec nižší úrovně a za menší peníz.
Cílem Juventusu bylo ovládnout Ligu mistrů. Povolanějšího borce, který by tento sen Italům splnil, byste krom Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, hledali marně. Vždyť CR7 z posledních pěti odehraných ročníků ovládl s Realem hned čtyři.
A právě tady naráží kosa na kámen. V Turíně jako by si narvali do hlavy, že „ukradnutím“ Ronalda mají vyhráno. Vše vsadili na jednu kartu. Kdyby si však Juventus portugalskou posilu proklepl pořádně, věděl by, že už v minulé sezoně došel Real Madrid do finále především i díky přispění jeho spoluhráčům. Jasně, Ronaldo byl u klíčových branek, střelecky se však prosazovali i Benzema, Asensio, Bale a další. Parádní nůžky v Allianz Areně, kterým tleskali i domácí tifosi, jako by Turín oslepily.
Varováním mělo být už úvodní čtvrtfinále s Atlétikem Madrid (0:2), které Juventus vůbec nezvládl. Nebýt Ronaldovy šichty v odvetě, kdy hattrickem posunul tým dál, skončil by sen ještě dřív. Jenže Dybala, Mandžukič, Pjanič, Costa a spol. se nechali uchlácholit: „Proč bychom se sedřeli, když máme Ronalda?“ Navenek to alespoň takhle působilo.
A ve čtvrtfinále s Ajaxem to také podle toho vypadalo. Byl to opět Ronaldo, kdo nesl na zádech turínský klub. Gól v úvodním zápase. Gól v odvetě. Ale na postup to bylo málo. Ani rodák z Madeiry není nadčlověk. Zkrátka potřeboval pomoc. Ta nepřišla. Tým jednoho muže na plné čáře přejela spolupráce mladých a hladových vlčáků a především mančaft, kde individualita není v klubové DNA.
Nyní bude Juventus jistě analyzovat další evropské selhání. Italský titul předčasný konec v Champions League nezahojí. Navíc Ronaldovi bude v příští sezoně už 35. Tak si pojďme složit menší účet i my zde. Co za rok Juventus a značka CR7 ze vzájemné spolupráce vlastně vytěžily?
Prakticky jistě triumf v Serii A.
Čtvrtfinále Ligy mistrů.
Zvýšenou prestiž klubu.
A zjištění, že tým jednoho hráče velké trofeje nevyhrává.
Zatím tak z toho vychází jediné – zatímco čekání Juventusu na prvenství v Lize mistrů se za chvíli protáhne na dlouhých 25 let, Ronaldo opět ukázal svoji individuální genialitu. Dokázal se prosadit po Premier League a La Lize v další náročné světové soutěži. Navíc v pokročilém věku.
A tohle Messi na rozdíl od svého bývalého rivala v CV mít nikdy nebude.
