Čekání na neštěstí… Pyro na fotbale: dnes utržené sedačky, zítra ruce?
Dělbuchy, světlice, dýmovnice... Již několik let tradiční arzenál každého tvrdého jádra fanoušků českých klubů. Zatímco dosud například slávistický tábor orodoval za „pyro“ s vysvětlením, že se jedná o podporu bouřlivé atmosféry, nedělní dění na Letné ukázalo temnou stránku. Dělbuch, který rozmetal na kusy dvě plastové sedačky, kromě obrovského leknutí vzbuzuje otázky; co by, kdyby?
Je to už takový kolorit. Když se sparťanským fanouškům na klubu něco nezdá, začnou protestovat. V neděli to měl být tichý bojkot. Bez fandění. Žádné vyvolávání základní sestavy, žádné oslavy gólů. Ignorace. Šlo by o symbolickou stávku proti výkonům hráčů a vedení klubu.
Jenže se tak nestalo... Zhruba po hodině hry „rozpálili“ kotelníci svoji „show“. Záplava dýmovnic, hustého dýmu a smradu byl jen slabý odvar toho, co následovalo poté. Rána z dělbuchu, který ze sektoru ultras vyletěl do spodního sektoru za brankou, připomínala spíš dění ve válečné zóně, než na fotbalovém stadionu.
Lekli se i hráči. Na televizních záběrech lze jasně vidět, že například domácímu kapitánovi Martinu Frýdkovi se málem podlomila kolena. „Pyrotechnika mi nedává smysl. Je to takové, že i dospělý se lekne, nevím, co pak na to děti. To na stadion nepatří,“ odsoudil správně incident slovenský stoper Lukáš Štetina. A že malých sparťanů nebylo kolem málo...
Autoři myšlenky přinést na stadion dělbuch a šokovat velkou ranou, budou jistě argumentovat, že se vlastně nic nestalo a odnesly to jen dvě sedačky rozmetané na kusy. Stejně se však nemůžu zbavit obav, co by se dělo, kdyby došlo k podobné explozi poblíž fanoušků.
Jako by hozená světlice ze sektoru plzeňských fanoušků mezi fanoušky Sparty v březnovém utkání nebyla dostatečným varováním. A můžeme jít ještě dál. Mnozí si určitě vzpomenou na rok 2009, jak dopadl tehdy 12letý talentovaný brankář Jindřich Staněk, který na Letné podával balony a blízko něj vybuchl dělbuch. Z místa jej odnesli na nosítkách...
O tom, že pyrotechnika zrovna v rukou členů sparťanského kotle nevěstí nic dobrého, svědčí i nestabilní chování uvnitř sektoru. Případů, kdy tvrdé jádro napadalo ať už slovně či fyzicky ostatní příznivce, jen kvůli tomu, že si dovolili zatleskat či snad oslavit gól, bylo už nespočet. A ta to samé se dělo i v neděli.
Lidský faktor je zrádný. Zrovna nedělní případ nebyl případ mladické nerozvážnosti. Údajnému viníkovi je 45 let. Proto vůbec neberu námitky slávistů, kteří se dělbuchům sice brání, ale zároveň volají potom, že by ostatní „pyro“ mělo být na fotbalech povoleno.
Nemělo. V mých očích se pouze jedná o čekání na větší neštěstí...
