Jakub Dvořák
31. března 2021 • 01:10

Bojovnost, srdíčko a dva roky v trapu. EURO svléklo Krejčího do naha

Vstoupit do diskuse
16
TOP VIDEA
Gudasova proměna: Z průšviháře do kliďase. Už si nic nedokazuje, líčí Salfický
SESTŘIH: Česko - Rakousko 4:0. Nula pro Mrázka a jisté čtvrtfinále
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kvalifikaci v konkurenci Chorvatů či Řeků „lvíčata“ utáhla ještě díky své pověstné partě a přispění kvalitních individuálních výkonů. Na EURO už atributy týmový duch a bojovnost v konfrontaci s nejlepšími na úspěch zkrátka nestačily. Turnaj svlékl trenéra Karla Krejčího a jeho více jak dvouletou práci s nadějnými hráči do naha.



Tým bez tváře. Nevyužitý potenciál. Chaotické rošády v sestavě. Trenéru Karlu Krejčímu lze po vypadnutí z EURO do 21 let vyčítat leccos. Fanoušci mu nepomohou přijít na jméno. Přitom by bylo logičtější ukázat na hráče: to oni přece nezvládli vlastní úlohy. Oni nepřemohli ani Slovinsko...

Jenže hráče si na turnaj vybral trenér. Hráčům naordinoval taktiku trenér. Počkat, taktiku? A jaká vlastně byla? Při Krejčího hodnocení turnaje a více jak dvouletého cyklu došlo na slova, která by svazovým metodikům měla naježit chlupy na rukou.

„V mládeži se fotbal dělá trochu jinak. Jednadvacítka je vrchol, trenér zdědí nějaký tým z devatenáctky, musí s ním dva roky pracovat a vytáhnout z něj to nejlepší. Kádr se nám pořád trochu obměňoval a já si vyhodnotil, že kluci budou nejúspěšnější právě bojovností a srdíčkem.“

Když mělo mužstvo ukázat, co se za dva roky pod Krejčím naučilo, nepředvedl vůbec nic. Logicky, ne?  Sázelo se přece na bojovnost a srdíčko.

Že tým nemá žádné sehrané šablony, že neexistují naučené vazby mezi hráči a že je tým příliš čitelný, naplno po utkání se Slovinskem pronesl trenér Miroslav Jirkal (Rozhovor čtěte ZDE >>>). A to se podle mnohých lidí z fotbalového prostředí ještě hodně držel při zdi.

Každý si během turnaje musel položit otázku, jak je možné předvádět tak nepohledný fotbal, s tak zajímavým materiálem. Když se k tomu přičtou šachy se sestavou či rozestavením, jež dělaly dojem, že si ve Slovinsku musí zahrát především všichni členové party, logiku už nedávalo vůbec nic. Jeden velký chaos.

Češi tvrdě vydřenou vzácnou vstupenku na mládežnický vrchol posledních let znectili bohorovnou přípravou. Bojovnost, týmový duch a silné individuality. S nadsázkou se dá říct, že s takovou průpravou se na velké turnaje jezdilo v dobách, kdy současná generace „lvíčat“ teprve přicházela na svět. 

Dnes to jsou základy každého předního mužstva či reprezentace. A je obrovská škoda, že si to Češi stále ještě neuvědomili.

Vstoupit do diskuse
16
Články odjinud


Články odjinud