Zázrak se nekonal. Česká jednadvacítka nevyhrála na EURO ve slovinském Celje ani na třetí pokus a po porážce 0:2 se Španělskem končí ve skupině B na třetím nepostupovém místě. „Chci týmu poděkovat, protože jsme zažili krásných dva a půl roku a máme spoustu hezkých vzpomínek. EURO nehrajete každý rok. Vážím si toho,“ rozloučil se trenér Karel Krejčí s týmem postaveným na generaci hráčů narozených v roce 1998.
Ukázalo se, že porazit dnes Španělsko je skutečně nadlidský úkol?
„Je to porážka se ctí. Byli jsme na ně celkem dobře připravení. Věděli jsme, že mají snad 70 procent držení balonu a dalo se předpokládat, že nás zatlačí do hlubšího bloku. Chtěli jsme ho trochu předsunout a dostat je do nekomfortních míst. To se nám v první půli dařilo. Sehráli jsme slušné utkání s budoucími hvězdami evropského fotbalu. Kluci ukázali, že když jim teče do bot, umí zabrat. Nemáme se za co stydět, soupeř měl obrovskou kvalitu a umí přehrát daleko lepší týmy, než jsme my.“
Kde se turnaj zlomil? Byla to remíza se Slovinskem, která tým trochu nalomila?
„Už před začátkem jsem říkal, že rozhodující budou první dvě utkání. S Itálií jsme zahráli slušně. Uhráli jsme cennou remízu. Mrzí mě první poločas se Slovinskem. Asi jsme neunesli tíhu zápasu. Zbytečně jsme nakopávali míče a nehráli, co měli. Následoval duel se Španělskem, na který nebylo lehké se připravit. Navíc jsme chtěli dostat do hry i kluky, kteří ještě na turnaji nenaskočili. Nebylo to pro ně lehké, ale zvládli to, podali kvalitní výkon s těžkým soupeřem. Ukázalo se, že Italové a Španělé mají vyspělejší týmy, než máme my.“
Největší bolest týmu během EURO byla ofenziva, respektive vytváření si a proměňování střeleckých příležitostí. Už víte, proč tomu tak bylo?
„Musíme si uvědomit, že Itálie a Španělsko jsou úplně někde jinde. Měli jsme s tím problémy už v kvalifikaci, ale i tak jsme postoupili z prvního místa. Narazili jsme na opravdovou kvalitu, která nás prověřila a je to hráče nová zkušenost. Spíš bych hledal pozitiva. Vytáhli jsme spoustu mladíků, kteří nasáli atmosféru mistrovství Evropy a vůbec se neztratili. Mám na mysli Karabce, Ostráka, Šulce. To jsou dobré signály. Chci týmu poděkovat, protože jsme zažili krásných dva a půl roku a máme spoustu hezkých vzpomínek. EURO nehrajete každý rok. Vážím si toho.“
Veřejnosti se nelíbilo, že tým neměl žádnou tvář. Kdybyste zpětně mohl, změnil byste od vašeho příchodu k týmu něco?
„V mládeži se fotbal dělá trochu jinak. Jednadvacítka je vrchol mládeže, trenér zdědí nějaký tým z devatenáctky, musí s ním dva roky pracovat a vytáhnout z něj to nejlepší. Kádr se nám pořád trochu obměňoval a já si vyhodnotil, že kluci budou nejúspěšnější právě bojovností a srdíčkem. Tento tým nerad prohrává a i proto se dostal na třetí mládežnické EURO.“
Opravdu nešlo udělat něco lépe?
„Samozřejmě bych si nějaké zápasy dokázal představit výsledkově a herně lépe, ale obecně si myslím, že jsme utkání zvládali. Z 19 zápasů jen třikrát prohrát není nic špatného. Nehledal bych v tom, že se nám něco nedařilo. Vždycky budu hledat pozitiva.“
Ukázali někteří hráči, že mohou mít velký potenciál i pro seniorský výběr? Napadá mě například brankář Martin Jedlička.
„Souhlasím. S Jardou Šilhavým se bavíme průběžně a myslím si, že nějaké kluky v hledáčku má. Kvalitu ukazují i v lize. Nesmírně si vážím třeba Ládi Krejčího, který na EURO předváděl dobré výkony. Kdybych tu měl Davida Zimu, neměl bych tolik svázané ruce a Láďa by mohl hrát svoji pozici ze Sparty. Takhle musel nastupovat v obraně, kde nám pomohl a odehrál skvělý turnaj. Určitě tu jsou i další jména. Hodně jsem byl překvapený z výkonů Adama Karabce. I přesto, že nebyl zcela fit, ukázal velký potenciál a může z něj vyrůst velmi zajímavý hráč.“
Příští generace „lvíčat“ se rýsuje velice zajímavě. Jsou v ní nadaní hráči jako Pavel Šulc, Adam Karabec, Tomáš Ostrák či Martin Vitík. Povedete ji vy jako trenér?
„Uvidíme v následujících dnech. Před šampionátem jsem se bavil s vedením a během dubna budeme mít další sezení, kde se pobavíme o další spolupráci. V průběhu dubna budu vědět víc.“
