Mluvilo se o odvaze, se kterou chtějí čeští hokejisté vyrukovat na Světovém poháru. Po dvou zápasech mají skóre 2:9, součet střel na branku 57:91. V noci na pátek odehrají zápas s USA a následně na turnaji skončí. Na odvahu jaksi nebyl prostor.
Sympaticky působily plány Josefa Jandače a spol., když mluvili o herním projevu, který chtějí svému souboru vtisknout. Nezalézat do obrany, pokusit se kousat. Takové bylo ve stručnosti poselství.
Zůstalo nenaplněno. Tomáš Plekanec, Jakub Voráček a další se k realizaci nějaké strategie vůbec nedostali. Respektive jejich kvalita nebyla dostatečná na to, aby soupeřům byli schopni svůj styl vnutit. Ať už byl jakkýkoliv.
Vlastně došlo jen na naplnění reality. Vždyť tým do Toronta jel s tím, že může překvapit. Nepřekvapil. To se stává, že realita zůstane realitou. Zanechal stejný dojem jako fotbalisté na nedávném EURO. Špatný.
Na rozdíl od Pavla Vrby alespoň Jandač nelže o svém dalším působení. Ostatně i přes výsledky by neměl být zatracován. Mohl udělat některá rozhodnutí jinak, mohl si v závěru duelu s Evropou zahrát bez brankáře a zariskovat.
To nic nemění na faktu, že v současné konkurenci by Česko k poháru asi nedovedl nikdo. Kvalita je na straně soupeřů a je třeba se s tím vyrovnat. Vyrovnat a začít pracovat na tom, aby tomu tak za deset let nebylo.
V hokeji i ve fotbale.
Vše o Světovém poháru v Kanadě čtěte zde >>>
Související články
