Vládce Crosby lidský. A taky nejlepší. V Torontu to jen dokazuje

Hokejisté Kanady zdolali v prvním utkání finále Světového poháru v Torontu Výběr Evropy 3:1
Uklidnění do řad zámořského celku přinesl v 50. minutě svým zásahem Patrice Bergeron.
Nino Niederreiter ve velké příležitosti před brankou Kanady neuspěl
Brankář Jaroslav Halák výhru proti Kanadě vychytat nedokázal
Patrice Bergeron právě překonal slovenského brankáře Jaroslava Haláka
Kanadský brankář Carey Price předvedl v prvním finále proti Evropě řadu těžkých zákroků
Tomáš Tatar právě vykřesal týmu Evropy naději
13
Fotogalerie
Blogy
Začít diskusi (0)

Poprosí ho o fotku, zastaví se, usměje. Už to udělal milionkrát. Sidney Crosby to udělá znovu. Pokud ho to otravuje, nepoznáte to. Tenhle chlap ale není jen klukem z plakátu. Je to nejlepší hokejista planety. Bezpochyby. První finále Světového poháru (Kanada-Evropa 3:1) to v úterý znovu ukázalo.

Pokud je možné zůstat v pozici jednoho z největších (ne-li největšího) miláčka národa lidským, pak to Sidney Crosby dokázal. Je symbolem týmu Kanady. Týmu vítězů, absolutních hvězd. On je však vůdcem. Na ledě i mimo něj. Každý to cítí.

Na ledě ho můžou během sezony nenávidět. Tolikrát se střetli v obrovských bitvách NHL, toužili si navzájem vzít šanci na Stanley Cup. A jistě i dát pěstí, vždyť to k tomuhle sportu patří. Jenže v Torontu Brad Marchand, Jonathan Toews, Steven Stamkos a všichni další prokazují číslu 87 respekt.

Mají k tomu poměrně dost důvodů. Dvakrát svou zemi jako kapitán dovedl k olympijskému zlatu, to samé předvedl na mistrovství světa, na ruku brzy dostane i druhý prsten za vítězství ve Stanley Cupu. Individuální výkony a úspěchy už ani není třeba jmenovat.

V noci na středu to od favoritů nebyl proti Evropě nejlepší výkon. Crosby sice vymyslel dlouhou příhrou akci před gólem na 1:0 a Steven Stamkos se konečně trefil – 2:0. Jenže pak dění na ledě režíroval spíše outsider.

Dokonce snížil. Tomáš Tatar se prosadil potřetí v turnaji, potřetí ve dvou zápasech. Kapitán soupeře u toho byl na ledě. Aniž by to chtěl (nebo k tomu dal pokyn) trenér Mike Babcock, zavelel své pětce – střídat. Naštvaně. A následně se vrátil ke svému perfekcionismu.

Vyústil v akci před zlomovým zásahem Patrice Bergerona. Crosby vymotal za brankou beka i sudího a rozdal dárky. Ale nebyla to jen ofenziva, kde dominoval. Nezaváhal ani na druhé straně, žádný vypuštěný sprint do obrany. I v tom je jeho výjimečnost.

Čtvrtou třetinu si jako obvykle užil v tiskovém středisku. Zase a znovu odpovídal na to, že měl krátké léto. Kde se v něm bere síla. Kde to týmu skřípalo. (navzdory vítězství byla místní média k mužstvu poměrně kritická)

I tohle zvládl s bravurou, nad odpovědí se většinou zamyslel. Nevypálil první frázi. Byl věcný.

Protože to patří k jeho práci. I tohle nabízí fanouškům vedle svého umění, vedle puků hozených dětem na rozbruslení. Vedle úsměvů z lóže, odkud ve volném dni sledoval zápas baseballových Blue Jays. Vedle hokejové školy, kde ve svém rodném městě pomáhá nadějím k prvním krokům na ledě.

Prý přichází nový vládce. Connor McDavid. Bude se muset hodně snažit a bude to trvat ještě hodně dlouho, aby si trůn přivlastnil.

Začít diskuzi