Levný odchod Breznaníka. Kdy se zastaví liberecké domino chyb?

Ligový titul, to je něco jako zlatá akcie. Pokud je její majitel šikovný, učiní z ní zdroj velkého potěšení i příjmů. Fotbalovému Liberci se však nepovedlo ani jedno, naopak. Nad počínáním Slovanu zůstává rozum stát.

A je to zarážející už kvůli tomu, že Liberec se mohl poučit od Plzně, která loni ligový primát zhodnotila na maximum – ekonomicky i sportovně. Viktoria vydělala obrovský balík, vydobyla si prestiž a navzdory prodeji několika opor neztratila nic na své síle. Naopak se jí zatím daří všechny hvězdy promyšlenou koncepcí báječně nahrazovat.

Pro Liberec platí úplný opak. Jeho pouť za pokladem z Ligy mistrů skončila finančním fiaskem, které se navíc negativně podepíše i na kvalitě kádru. Tajemný majitel klubu Ludvík Karl se totiž pohybuje v extrémech, ode zdi ke zdi.

Zatímco ještě v létě rozmařile utrácel, nyní hodlá zuřivě šetřit a snižovat ztrátu za každou cenu. Proto třeba prodá Michala Breznaníka do ruského Permu za patnáct milionů korun, byť má slovenský reprezentant cenu minimálně dvojnásobnou. Za pakatel ostatně odešel i Theodor Gebre Selassie do Werderu Brémy.    

Diletanstvím zavánějí však i jiné Karlovy kroky – třeba letní masivní posilování. Ze sedmi nových hráčů se přitom do základní sestavy prosadil jen Ondřej Kušnír, jehož výkony navíc zatím zůstávají daleko za (nereálným) očekáváním.

Tři ukrajinští mladíci na hostování vypadají jako výstřel mimo a fakt, že si útočník Džon Delarge místo bojů v evropských předkolech vyřizoval vízum, je buď k smíchu, nebo k pláči. Račte si vybrat.

V posledním ligovém utkání proti Slavii nastoupil od začátku v útoku osmnáctiletý Moustapha Ndiaye, který měl dosud na kontě jen jednu ligovou minutu. Nebude zřejmě jediný, kdo teď bude v Liberci dostávat prostor především díky svému mládí a perspektivě. Citlivě poskládaný a vyvážený tým tedy vezme za své, místo evoluce projde revolucí.

A ta se nikdy neobejde bez obětí.