Jakub Konečný
12. ledna 2018 • 16:45

Marečkův konec ve Spartě? V drsném prostředí dojel na svou holubičí povahu

TOP VIDEA
NEJ zákroky Premier League: Blýskl se Čech i dvojka Chelsea NEJ zákroky Premier League: Blýskl se Čech i dvojka Chelsea
Pardubice - Vítkovice: Trončinského parádička! Takhle si přehodil Pytlíka Pardubice - Vítkovice: Trončinského parádička! Takhle si přehodil Pytlíka
VŠECHNA VIDEA ZDE

Absolutní profesionál, slušný člověk. Na Spartu možná až moc. Charakteristika, která byla mnohokrát zmiňována v případě trenéra Vítězslava Lavičky, platí i na záložníka Lukáše Marečka. Proto není náhoda, že oba dopadli na Letné stejně a opustili největší český klub bez fanfár zadním vchodem.



Chodí pešek okolo, nedívej se na něho… Jako by ve Spartě v novém roce probíhala známá dětská hra, v níž se fotbalisté postupně dozvídají, s kým že se to už nepočítá. Prvním řezem před startem zimní přípravy neprošli Jonathan Biabiany, Marc Janko a Georges Mandjeck, teď se k nim přiřadil i starousedlík Lukáš Mareček, na kterého nezbyla letenka na kondiční soustředění ve Španělsku.

Vzhledem k tomu, že Mareček patřil na startu angažmá Andrey Stramaccioniho k naprosto stěžejním hráčům týmu, jde o malý paradox. Vždyť jako vůbec jediný z nabušeného kádru nastoupil v prvních třinácti soutěžních zápasech pokaždé v základní sestavě, dvanáctkrát z toho odehrál plný počet minut.

A teď sbohem, šáteček. Klub se s ním rozloučil jednou suchou větou v oficiálním prohlášení s tím, že si může hledat nové angažmá.

Mareček přišel na Letnou v rozehrané sezoně 2013/14 pár dní poté, co Sparta ostudně vypadla už ve druhém předkole Evropské ligy se švédským Häckenem, a v panice narychlo zkvalitňovala kádr. V krátké době po sobě přivedla vedle Marečka i Bořka Dočkala a Tomáše Ujfalušiho a v trenérské funkci podržela Vítězslava Lavičku.

Byl to prozíravý krok, neboť tým se po hororovém startu zvedl a nakonec získal naprosto suverénním způsobem treble, když svého rivala z Plzně pokořil v lize, domácím poháru i superpoháru.

Brněnský odchovanec nicméně mezi hlavní tváře úspěšného týmu nepatřil, přes Marka Matějovského, Josefa Hušbauera a Lukáše Váchu tehdy nejel vlak, takže se Mareček musel spokojit jen s rolí spolehlivého náhradníka.

A ta mu pak vlastně zůstala už napořád.

Jistě, v dalších sezonách a pod jinými trenéry hrál víc, jenže nikdy nebyl vnímán jako nepostradatelný a klíčový hráč, nýbrž pouze jako solidní nouzové řešení. Proto také začal sestavou putovat, kromě středu pole, kde se cítí nejlépe, nastupoval i na kraji obrany či jako stoper.

Zatímco beka hrál jen s největším sebezapřením, ve středu obrany mu to šlo víc než slušně. Vynikaly zde jeho přednosti – tedy klid na míči, přehled, rozehrávka a především výtečný první dotek, který má v HET lize jako málokdo.

Jenže ve Spartě nestačí být jen kvalitní fotbalista, svou pozici si vědomě a neustále musíte kolíkovat i mimo hřiště, mít ostré lokty, prořízlou pusu a nenechat si nic líbit. Mareček však takový typ není, je to hodný kluk z Moravy, z kterého si ostatní dělali kvůli jeho holubičí povaze a brněnskému přízvuku legraci.

Do prostředí na Letné se zkrátka úplně nehodil, a proto se také v rudém dresu ani zcela neprosadil.

Lukáš Mareček ve Spartě: univerzál, jemuž nejvíc věřil Ščasný

 

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze