Hložek, jasný král českých talentů. Čím zlomí prokletí svých předchůdců?
Tentokrát bylo jméno vítěze ankety deníku Sport TOP 50 nejlepších teenagerů dopředu jasné, nikdo jiný než Adam Hložek reálně nepřicházel v úvahu. Poté, co za rok 2018 skončil druhý, nyní sparťanský klenot skutečně usedl na trůn. Z jedenadvaceti hlasujících trenérů juniorských reprezentací a týmů I. ligy staršího dorostu ho hned osmnáct umístilo na první místo, zbylí tři na druhé. Takovou dominanci anketa v předchozích sedmi ročnících ještě nezažila.
Pohled do alba dosavadních vítězů však varuje, pokud jde o další průběh kariéry, nemá Adam Hložek zdaleka vyhráno. Ostatně posuďte sami.
První ročník ovládl Tomáš Kalas, který tehdy hostoval ve Vitesse Arnhem. Za Chelsea nakonec odehrál pouze čtyři soutěžní zápasy, zapůjčen byl postupně do Kölnu, Middlesbrough, Fulhamu a Bristolu, kde nakonec zakotvil natrvalo. Patří sice do kádru české reprezentace a jeho kariéra zaslouží respekt, všechna čest, nicméně vysoká očekávání nenaplnil a nálepku hráče pro druhou nejvyšší anglickou soutěž už v šestadvaceti letech ze sebe bude jen těžko strhávat.
Za rok 2013 triumfoval Dominik Mašek, kterému nevyšly zahraniční štace v německém Hamburku ani holandském Cambuuru, takže se vrátil najít ztracenou stopu domů, do Bohemians. Následný přestup do Mladé Boleslavi byl nicméně krokem vedle a nyní se dává dohromady po těžkém zranění kolene, které utrpěl na hostování ve Zlíně.
V letech 2014 – 2016 vládl anketě Václav Černý, který byl po impozantním nástupu do áčka Ajaxu spojován s největšími kluby světa, například s Juventusem. Dnes je však příbramský odchovanec na soupisce Utrechtu, sedmého celku Eredivisie, v které na podzim odehrál nicotných 270 minut, aniž by vstřelil gól nebo na něj aspoň přihrál.
Martin Graiciar, vítěz za rok 2017, odešel po osmnácti ligových zápasech za Liberec do Fiorentiny, kde si za dva roky ani neškrtl. A žádná sláva to zatím není ani ve Spartě, kam přišel loni v létě kvůli restartu, což už je v těchto případech tak trochu zprofanovaný termín.
Pokud jde o Davida Heidenreicha, šampiona z předposledního ročníku, ten má v devatenácti ještě čas a všechno před sebou. Nicméně prosadit se do základní sestavy Atalanty Bergamo, štiky Serie A a osmifinalisty Ligy mistrů, mu dá pořádnou fušku. To je jasné už teď.
S velkou nadsázkou a trochou černého humoru se tedy dá konstatovat, že triumf ve sledované anketě spíš než příslib velkolepé kariéry znamená polibek smrti.
Jak teda zařídit, aby se Hložek této »kletbě« vyhnul? Jednoduše, je třeba zajistit, aby jeho vývoj šel i nadále správným směrem. To přitom, jak vyplývá z předchozích řádků, není vůbec nic jednoduchého – a to ani v případě těch nejvýjimečnějších talentů. Spíš naopak.
Hložek má v sedmnácti letech odehráno za Spartu 38 ligových zápasů, v nichž vstřelil 6 gólů a zaznamenal 8 asistencí. To je fantastické, stejně jako fakt, že patří k oporám a stabilně nejlepším hráčům letenského týmu. A jen pro srovnání – Tomáš Rosický odcházel ze Sparty do Dortmundu po 41 odehraných ligových zápasech.
Jenže je tu jedna důležitá věc – hráčovo pracovní zařazení. Zatímco pro trenéra reprezentační jedenadvacítky Karla Krejčího je Hložek primárně útočník, klasická devítka, sparťanský kouč Václav Jílek ho vidí o něco níž, ideálně na pozici podhrotového hráče, chcete-li desítky. Přesto však Hložek drtivou většinu podzimu odehrál na pravém křídle, tedy v roli, která mu sedí ze všech nejméně – i třeba proto, že neumí pořádně odcentrovat, protože to v dorostu zkrátka nikdy nedělal. I tak to díky svému správnému mentálnímu nastavení a individuální kvalitě zvládá, nicméně je jasné, coby (pod)hrotový útočník by byl ještě efektivnější a pro zahraniční zájemce tím pádem atraktivnější.
V případě Tomáše Součka, zřejmě nejcennějšího hráče domácí soutěže, který se mimochodem v anketě do elitní padesátky nevešel ani jednou (!), se už poměrně dlouho řeší, že FORTUNA:LIGU svou výkonností přerostl a hrozí mu tím pádem stagnace. Souček přitom působí ve fungujícím týmu, o jehož hře se s respektem vyjadřují zahraniční fotbalové veličiny – a hlavně má ve Slavii dostatek konfrontace s evropskou špičkou. Na jaře si zahrál čtvrtfinále Evropské ligy, na podzim pro změnu základní skupinu Champions League.
Jasně, Hložek je o sedm let mladší, ještě nevlastní ani řidičák, takže určitě nemá kam spěchat. Nicméně i v jeho případě platí, že úroveň první české ligy už převyšuje. Na rozdíl od Součka však svůj talent nerozvíjí ve vyladěném a šlapajícím souboru ani jej nebrousí na mezinárodní scéně, což je pro progres každého hráče stěžejní. Sparta chyběla v pohárové Evropě už třikrát za sebou a zatím nic neopravňuje domnívat se, že by se to mělo být v příští sezoně změnit. V tom případě by Hložek hrál zase jen FORTUNA:LIGU a MOL Cup, což už by bylo zkrátka málo.
Proto potřebuje brněnský rodák se svými blízkými termín odchodu do zahraničí správně načasovat – a případně s ním neotálet. Že ta chvíle jednou nastane, je totiž už teď zcela jisté.
