Pojďme se vrátit o rok a půl zpět. U hokejistů Hradce nastupuje na pozici sportovního manažera Jaroslav Bednář a s Miroslavem Schönem v zádech oznamuje, že mají plán na následujících pět let. Hlavní cíle? Omlazení mužstva, začlenění odchovanců, a především Masarykův pohár v závěru pětiletky. Na stejné období dostává smlouvu hlavní trenér Tomáš Martinec. Neuběhla ale ještě ani polovina druhé sezony a všechno je jinak. Ale hezky popořadě.
S Hradcem v minulé sezoně nikdo nepočítal. Ale Tomáš Martinec s asistenty Alešem Krátoškou a Petrem Svobodou proměnili v podstatě bezejmenné mužstvo kolem Petra Koukala v největší překvapení extraligy. Atraktivní ofenzivní hokej se nejen líbil, ale zároveň byl extrémně nepříjemný pro soupeře. Dva aktivní hráči mi nezávisle na sobě potvrdili, že proti Hradci se jim hrálo nejhůře ze všech mužstev v lize.
Přímý postup do play-off byl vyloženě nad plán. K týmovému výsledku se přidalo probuzení Petra Zámorského , který se po tragické předcházející sezoně stal jednoznačně nejlepším ofenzivním obráncem ligy nebo průlomová sezona odchovance Radovana Pavlíka. I přes čtvrtfinálovou porážku 0:4 od Komety bylo hodně důvodů k optimismu.
V létě se ještě podařilo ulovit Marka Mazance do branky, Rudolfa Červeného, polovinou extraligy vábeného střelce Aleše Jergla, nebo produktivního kladenského mladíčka Adama Kubíka, kolem kterého kroužily i Sparta a Mladá Boleslav.
A ani na podzim to nejdřív nevypadalo špatně. Hradec se držel na pozicích zajišťujících přímý postup do play-off a byl na dostřel absolutní špičky. V tu chvíli se ale vedení rozhodlo do toho říznout.
Co se tedy v Hradci stalo? Jednoznačně se změnila očekávání. Po předchozí sezoně se vedení namlsalo a najednou chtělo úspěch hned. Plán na pět let letěl z okna.
V létě se otevřela pokladna (Mazanec, Jergl, Perret, Červený, Lukeš) a výrazně ubyl prostor pro chyby. V takovém klimatu si pak nemůžete dovolit prohrát doma s Karlovými Vary nebo Zlínem. Nic na tom nemění fakt, že jste oba soupeře přestříleli a prohráli o gól.
Náladu poznáte také z chování trenérů
Z pohledu vedení je ale hodně krátkozraké na základě pár nepovedených zápasů škrtnout rok a půl Martincovy práce. A může navenek říkat, že Martinec s Růžičkou mají stejné pravomoci a došlo jen k doplnění trenérského štábu. Ale každý, kdo trochu sleduje hokej, ví, že den nástupu Růžičky byl začátkem konce Martince.
Během pátečního utkání v Brně v přestávkovém rozhovoru pro O2 TV Sport sportovní manažer Bednář uvedl, že Hradec sice produkuje velké množství střel na branku soupeře, ale že hráči nechodí do před brankového prostoru a označil to za chybu v systému hry. Poměrně jasné vyjádření nedůvěry Martincovi.
Atmosféra nebude ideální ani mezi samotnými trenéry. Před zmiňovaným zápasem v Brně se Růžička procházel v prostoru šaten sám, zatímco trojice Martinec, Krátoška, Svoboda byla většinu času pohromadě.
Martinec při zápase na střídačce působí dost bezprizorně. I když navenek vystupuje jako absolutní profesionál, jeho řeč těla prozrazuje, že není vůbec šťastný z vývoje situace.
Proč Martinec neskončil hned? Situaci komplikuje dlouholetá Martincova smlouva (zbývá mu tři a půl roku) a hlavně fakt, že Martinec s Krátoškou v podstatě vedou celý sportovní úsek klubu od mládeže po A-tým. Jejich úplný odchod by byl pro Hradec opravdu velký problém.
Teď má tedy Hradec na střídačce dva hlavní trenéry a každý preferuje diametrálně rozdílný styl hokeje. Zjednodušeně řečeno, Martinec chce útočit a Růžička hlavně bránit. Nemá cenu rozebírat, jestli je lepší hrát ofenzivně nebo defenzivně.
Podstatnější je to, že v Hradci skládali mužstvo na bruslivý a útočný hokej. Teď po hráčích Růžička chce pravý opak. A věřte mi, že to je pro hráče dost složité. Mají zažité reakce v konkrétních situacích a nyní se po nich najednou chce něco úplně jiného. Hokej je rychlá hra a půl vteřina, kterou se hráč navíc rozhoduje, může znamenat rozdíl mezi tím, jestli padne gól na jedné straně hřiště nebo na druhé.
Růžička se nikdy nebál hráčských výměn a ty určitě přijdou i v Hradci. Výměna Tomáš Vincour - Jakub Lev (Kometa) ztroskotala na faktu, že Vincour je kmenovým hráčem právě Komety a ta požadovala od Hradce ještě finanční vyrovnání, na což v Hradci nepřistoupili.
Hradec také po extralize zjišťuje, co by mohl získat výměnou za Lukáše Cingela, ale situaci komplikuje klauzule o nevyměnitelnosti v Cingelově smlouvě. Na spadnutí byl příchod Lukáše Žejdla z Mladé Boleslavi, což by dávalo smysl vzhledem ke společné historii s Růžičkou ve Slavii, ale i tady je zatím ticho po pěšině. Podle posledních zpráv v Hradci stopnuli všechny výměny do reprezentační přestávky.
Aplikace změny trenérské filozofie zabere nějaký čas. Jsem ale přesvědčený, že Schön očekává výsledky hned. Zatím to ale spíš vypadá, že mužstvo na změnu nezareagovalo dobře.
Pod Martincem získal Hradec 51 % bodů a střílel v průměru 2,9 branek na zápas. Od nástupu Růžičky nasbíral 33 % bodů a dává jen 2 góly na zápas. Co se vylepšilo, spíše jen kosmeticky, je defenziva. Nejdříve Hradec inkasoval 2,9 branek na zápas, s Růžičkou jen 2,7.
V Hradci to začíná být vážné. Nejsme v prostředí NHL, kde se odpíská sezona a vymění během roku tři čtvrtiny mužstva. Před sezonou se očekával přímý postup do play off, teď by se zřejmě přimhouřilo oko nad postupem do předkola. Ale Hradec se musí koukat i za sebe, v tuhle chvíli má náskok jen pět bodů na jedenáctou Olomouc.
Autor je hokejovým expertem stanice O2 TV Sport
Témata:
blog, Vladimír Růžička, Hradec Králové, sport, mountfield hk, Jakub Koreis, Tomáš Martinec, hokej, Marek Mazanec, Tomáš Vincour, Petr Svoboda, Jaroslav Bednář, Hokej na Heureka.cz
Související články
