Dvě růže mezi trním. V Liberci došlo na souboj české obranné šlechty
Po hostině přichází půst. Hokej v tuzemsku však obrací známé rčení naruby. Po dlouhém herním suchu čeká fanoušky extraligový maratón, kdy si fandové přijdou na své. Do konce listopadu bude bez hokeje jen 7 dní. Páteční kolo nabídlo lahůdku v podání toho nejlepšího, co se v Česku nachází mezi obránci. Filip Hronek versus Ladislav Šmíd. Radoval se druhý jmenovaný po výhře Liberce nad Hradcem 4:1.
Když se zaměříte na útočnou hru Hradce, zjistíte, že když je na ledě borec s číslem 17, tým je daleko častěji v útočném pásmu. S rozehrávkou akce je málokdy problém. Zatímco u ostatních celků je právě snaha dostat se na druhou stranu hřiště často křečovitá, lehkost, s jakou Filip Hronek akce rozjíždí, doslova bije do očí. Velice často se stává, že se na mladého obránce Detroitu dokonce čeká, až akci rozehraje. Až teprve poté dostává zelenou k tomu, aby pádil na střídačku a vydechnul si. Tak silný je.
Jeho působení do velké míry připomíná zámořské výluky a s tím spojené návraty Marka Židlického a Tomáše Kaberleho do sestavy Kladna. Jen si vzpomeňte. Sezona 2012/2013 a Židlický nasbíral za 25 zápasů stejný počet bodů. Přestože odehrál jen polovinu ročníku, v konečném bodovém zúčtování obránců byl i tak na šestém místě. Hronkovo angažmá má doposud podobný rozměr. Co se týče bodů i předváděné hry.
Hlavně mladí ať působení hvězdy NHL sledují bedlivě. Nejenom gólové akce a přihrávky, ale i drobnosti kolem. Jakmile jdou útoční parťáci dopředu, Hronek neváhá a okamžitě do toho kopne. Podporuje útok, přečísluje soupeře. O kolika obráncích to u nás lze říct? Dovednosti zadáků za polovinou hřiště jsou dlouhodobý problém české hokejové výchovy. I z tohohle hlediska působí Hronek jako růže mezi trním. Dokazují to i strohá čísla. Když je na ledě, šance, že si Hradec vytvoří gólovou příležitost, je šestkrát vyšší, než když sedí na střídačce.
Také ho nevidíte, že by měl část zápasu slabší. Pořád je koncentrovaný, do jisté míry lze říct, že na první pohled má i dost nabroušený výraz. Na ledě není od přehnaného kamarádíčkování. Chce vyhrát. A tak je to správné. I proto je jedině dobře, že právě jeho vybral reprezentační trenér Filip Pešán jako hráče, s kým byly v lajně mladé juniorské naděje při nedávném turnaji Karjala v zápase proti Rusku. Od koho jiného se naučit více? Hlavně pro obránce Davida Jiříčka a Stanislava Svozila jsou to zkušenosti, které by jinak neměli šanci získat.
Na tuzemských kluzištích už se hodně dlouho neproháněl obránce s takovou kvalitou. Jestli lze nalézt něco málo dobrého, co pandemie ve světě zapříčinila, pak právě možnost sledovat borce jako Hronek v naší lize. Hradecký obránce dokazuje od svého prvního zápasu, že „je zkrátka jinde.“ Devět kanadských bodů v sedmi zápasech to jen dokládá. Hradecký kouč Vladimír Růžička si je toho moc dobře vědom, proto ze zámořské posily udělal druhého nejvytěžovanějšího hráče ligy.
Tím prvním není nikdo jiný, než jeho páteční soupeř z Liberce Ladislav Šmíd. Zatímco v průměrném pobytu na ledě vede lídr Liberce, v bodech vede hradecký rival. První Hronek, třetí Šmíd. Proto bylo setkání obou týmů otevřenou vitrínou toho nejzářivějšího materiálu mezi obránci u nás. Obranná jednička Bílých Tygrů má sice oproti soupeři trochu jiný přínos, ale význam pro spoluhráče je podobně velký. Jasně, rozehrává přesilovky, při oslabeních nesleze z ledu a už třikrát v sezoně strávil na ledě více než 30 minut za zápas. Ale pokud bych měl vybrat jedno jméno, které se mi spojí s pojmem lídr, pak je to právě Šmíd. To je jeho hlavní plus.
Ukázal to i proti Hradci. Když se nepříznivý vývoj snažil otočit agresivní hrou do těla Michala Birnera hostující kapitán Smoleňák, neváhal Šmíd ani vteřinu, aby spoluhráče pomstil. Když spoluhráči vidí, že takového týmového přístupu je schopna největší hvězda kabiny, soudržnost celku jen vyroste. A to jsou v konečném zúčtování věci, které rozhodují.
