Jan Denemark
Premium
24. ledna 2022 • 14:59

Hry v Pekingu? Velký skandál a čínská reklama, sport až na třetím místě

Autor: Jan Denemark
Vstoupit do diskuse
2
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když si v knihách nebo na internetu najdete znění olympijského slibu, který skládají sportovci, přečtete si toto: „Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušni pravidel, která je řídí, za sport bez dopingu a drog, v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev.“



Hezká, vzletná slova, která v drtivé většině pro sportovce startující pod pěti kruhy platí. Nicméně, pro nadcházející zimní hry v Pekingu by možná bylo lepší, kdyby byl slib přeformulován.

Proč? Protože už samotný fakt, kde se Hry budou konat, je jeden velký skandál. A čím více se jejich zahájení blíží, tím je to patrnější. Má to několik důvodů.

Tím hlavním je, že Čína svým chováním představuje kompletní opak olympijské myšlenky. Je to země, kde se na pravidla, svobodu jedince nebo na lidská práva kašle hodně zvysoka. Kde lidé žijí ve všeobjímajícím strachu před policií a mocí komunistické strany. Kde lidé mizí a nikdo se o nich už nikdy nedozví.

Mimochodem, v posledním bodě Čína paradoxně ukazuje určitý zvrácený smysl pro rovnostářství, protože je jedno, zda jde o rolníka z chudé vesnice či o slavnou tenistku Pcheng Šuaj. Pokud se znelíbíte ústřednímu výboru, nejste, neexistujete.

Podívejte se na olympijský nácvik v Pekingu: Medaile si pověste na krk opět sami!
Video se připravuje ...

Únorové ZOH se nebudou konat kvůli oslavě sportu, posunutí lidských hranic nebo sblížení mezi národy. Ne, jde o úplně jiné věci. O propagaci, posunutí hranic čínského vlivu a o zesílení moci nad ostatními národy. Už je to jiné než před čtrnácti lety. Tehdy, v roce 2008, Čína pořádání sportovní supershow nutně potřebovala, aby legitimizovala svůj režim a zároveň ostatním státům ukázala: „Podívejte, jsme také schopni organizace drahé světové akce. Naše ekonomická síla jen a jen roste.“

A tak se i stalo. Nejlidnatější stát planety se usídlil, co se týče síly ekonomiky, na druhém místě na světě hned za Spojenými státy. Už dávno nejde o usmívajícího se medvídka, který s rozpaženýma ručkama láká na prohlídku Velké čínské zdi, pokud tedy tak Čína někdy vůbec působila. Nyní je to rozběsněný medvěd vyhrožující při každé příležitosti. To je trvalý obraz Číny. Ve srovnání s letní olympiádou v roce 2008 tak aktéři zůstali stejní, ale role se změnily.

Jak jinak si vyložit, že pořadatel vyhrožuje sportovcům, že pokud během Her sdělí názor na politiku asijské velmoci, přijdou tresty? „Každé vyjádření podporující olympijské myšlenky bude chráněno. Ale každé chování nebo proslov mířené proti olympijské myšlence, nebo dokonce čínským zákonům a regulacím, budou potrestány,“ pronesl Jang Šu, člen organizačního výboru ZOH.

Dovedete si představit, že by podobná slova vyřkl zástupce týmu chystajícího olympiádu v Londýně? V Riu de Janeiro nebo v Sydney? Ne, viďte. Tam otevřené vyhrožování není potřeba. Není proč. Ač má každý stát na světě vnitřní problémy, málokteré z nich se vyrovnají čínským.

Začněme například situací Ujgurů, turkického etnika žijícího na území Číny. Každý totalitní stát, aby mohl fungovat, potřebuje nepřítele. A komunistická vláda ho uměle vytvořila právě z této skupiny obyvatel. Odhaduje se, že takřka dva miliony Ujgurů žijí v koncentračních táborech. V nelidských podmínkách srovnatelných s tím, co zažívaly oběti v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války. A podobná přirovnání paradoxně přitahují také olympijské hry. Letní olympiáda v Berlíně v roce 1936 měla za cíl oslavit režim Adolfa Hitlera a ukázat jeho nadřazenost. Nyní nejde o nic jiného, jen v čínském provedení. Dalším markantním problémem je snaha vlády o naprosté vymazání identity a individuality.

Totalitní režimy nemají zájem o projevení lidského charakteru. Chtějí uniformované davy, jež bezmyšlenkovitě tleskají vůdcům. V komunistické Číně se tak odehrají sportovní slavnosti, které schopnosti jednotlivců oceňují a povzbuzují, zatímco všude mimo sportoviště se děje pravý opak...

Sám jsem byl svědkem, když jsem Čínu opakovaně navštívil, co to pro tamní lidi znamená. Dodnes si pamatuji na hrůzu v očích ženy v pekingském metru, která se ocitla na mém „selfie“. Vypadalo to, 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
2
Články odjinud


Články odjinud