BLOG: French Open? Ne, Roland Garros!
JAN JAROCH - Francouzi jsou svérázný národ. Moje sestra, která pracovala pro francouzskou společnost, říká, že pauza na oběd a dovolená jsou pro ně svaté. Mně zase přijde hodně zvláštní jejich záliba, kdy nesedí uvnitř kaváren a restaurací, nýbrž na rušné ulici, kde se vedle nich brodí zástupy chodců a jezdí jedno auto za druhým.
Svérázné je vlastně i French Open. Především mu nikdy ve Francii tak neříkejte. Je to Roland Garros, žádný anglický paskvil! Moc nevadí, že slavný letec měl s tenisem společného jen málo. Sice jako první přeletěl Středozemní moře a ve sportovních kruzích měl pověst nadaného ragbisty, doživotní věhlas mu však zajistilo členství v tenisovém klubu Stade France.
Garros padl roku 1918 v letecké bitvě, bylo mu třicet. Když několik let po jeho smrti věnoval tenisový klub pozemky na stavbu nového areálu, měl jedinou podmínku – stánek musí nést jméno hrdinného letce a slavného člena Stade France.
Ani Philippe Chatrier, po němž je pojmenován zdejší centrkurt, nebyl žádnou tenisovou hvězdou. Proslul jako šéf zdejší tenisové federace, jenž v roce 1968 pomáhal zahájit profesionální éru bílého sportu. A když byl prezidentem ITF, vrátil se tenis do programu olympijských her.
Zvláštní, že Francouzi pojmenovali centr zrovna po něm, když mají v zásobě své čtyři legendární mušketýry René Lacosta, Henri Cocheta, Jacquese Brugnona a Jeana Borotru, kteří právě na Roland Garros vyhrávali Davis Cupy.
Já jen doufám, že pokud někdy budeme mít tak krásný tenisový areál doma v Česku, že dostane spíš jméno po Ivanu Lendlovi nebo Martině Navrátilové než po Ivo Kaderkovi.
