Dost zděšených ohlasů jsem měl včera z domova. S tímhle tenisem chce vyhrát Wimbledon, kroutili hlavou všichni nad výkonem Petry Kvitové s Franceskou Schiavoneovou. Petra si postup doslova vymodlila. Ale na to se neptají. Je ve čtvrtfinále, dnes nastal nový den a nový zápas. Jeden z nejtěžších, před které kdy byla postavena. Už vidím, jak doma všichni prohlašují, že proti Sereně Williamsové nemá šanci a hojně navštěvují sázkové kanceláře se zaručeným tipem.
Ne tak rychle. Ač se to může někomu zdát divné, i včera Petra ukázala, v čem je její síla. S výkonem na hranici sotva třiceti procent svých možností prošla do čtvrtfinále grandslamu. Kdo to o sobě dnes může říct?
Nehroutila se z mizerné hry, s nadalovskou zaníceností sbírala trpělivě bod po bodu a nakonec z ničeho upletla ošklivý postup.
Nečekám, že se dnes proti Sereně postaví na kurt úplně jiná tenistka, taková kouzla se nedějí. Petra však včera ukázala, že není z hráček, které se jen tak snadno dají odfouknout z cesty, i když máte svaly jako americká kulturistka.
Navíc již určitě nebude mít tak strašidelný den jako v pondělí. Půjde na centrkurt do zápasu o všechno, tak to má ráda, tak to umí, v takové atmosféře se dokáže vybičovat.
Nakonec mluvíme o ženském tenisu. A ten je vždy překvapující, ne?
