S Karolínou Plíškovou a úspěchem na grandslamu to bylo vždy postavené jasně. Nešlo o to zda přijde, ale kdy přijde. Dostavil se na osmnáctý pokus poté, co už vytáhlá Češka vyhrála šest turnajů WTA, rozhodla fedcupové finále a vystoupala na sedmé místo žebříčku. Ale rodačka z Loun už je taková, jak tvrdí její kouč Jiří Vaněk - potřebuje si věci nejprve osahat, zvyknout si.
Na US Open vyhrála tři zápasy bez ztráty setu, tak nějak samozřejmě a bez bolesti. Je to důkaz, že právě teď hraje možná nejlepší tenis kariéry a má sebevědomí nabrané přelomovým triumfem v Cincinnati, kde v posledních dvou zápasech vypráskala světovou trojku (Muguruzaová) i dvojku (Kerberová).
Mně osobně se na ní však ve Flushing Meadows zamlouvá ještě jedna věc. Z Plíškové je cítit, jak moc se na grandslamový turnaj zaměřila. Naprosto správně se po Cincinnati odhlásila z podniku v New Havenu, nenaháněla týden před grandslamem body, ale věřila si, že je uhraje na té největší scéně. Věděla, že jen musí být odpočatá a dobře nachystaná. To u ní nebylo vždy pravidlem. Jakoby až nyní uvěřila, že patří až na samou špičku. I proto poslední zápas s Pavljučenkovovou nebyl lehkovážně pudový (buď to půjde, nebo nepůjde), ale šlo o nemírně koncentrovaný výkon s jasným cílem.
Člověk si všimne i další věci. Kouč Vaněk se snaží Plíškovou modelovat do Petry Kvitové a ona nyní předvádí skutečně agresivní tenis, v němž je pokus o winner z výhodné pozice ceněný víc než obehrávání výměny. Se sebevědomím, které právě má, do sebe začíná všechno zapadat.
Související články
