Tým dvou tváří? Ne, dvanáctihlavá saň! Boj s Ruskem měl mnoho hrdinů
Kluci z plakátu Jan Veselý s Tomášem Satoranským táhli tým, oběma se povedly střemhlavé smeče jako před devíti lety, když spolu hráli doma naposledy. Kdo ale čekal na palubovce dvě hvězdy a komparz, nemohl se víc mýlit. Muži v bílých dresech tvořili kompaktní celek, jenž se skvěle doplňoval. Bez nadsázky tvořili dvanáctihlavou saň, jež přemohla ruského medvěda.
Kdo zavelel v krizi dvěma trojkami k nástupu, když se skóre zastavilo na sžíravých 43:52? Jaromír Bohačík! Kdo lezl po nejlepším střelci slovutné Euroligy Alexeji Švedovi a v koncovce ho dokázal významně zbrzdit? Pavel Pumprla! Kdo v závěru zamířil v nouzi z dálky přesně, ač měří 217 centimetrů a jeho místo na hřišti je úplně jinde? Ondřej Balvín. Kdo proměnil s ledovým klidem v závěru dvě šestky a svým stoickým přístupem uklidňoval ostatní? Blake Schilb.
Ruský thriller měl mnoho očividných hrdinů (Satoranský, autor pěti trojek Bohačík) či těch méně viditelných, jako Pavel Pumprla. Ani jeden borec v modré uniformě nepodlehl atmosféře, jaká v Česku na mužském basketu nebyla dobré dvě dekády. Naopak všichni jezdili po zadku a bojovali, o čemž vypovídá málo vídaný rozdíl na doskočené míče 44:21.
Jistě, díky superhvězdám Satoranskému s Veselým je český výběr zajímavý i v globálním měřítku a může porazit ruského giganta, ač jako ve čtvrtek nehraje nijak extra nad poměry. I ostatní basketbalisté však dorostli slušné evropské úrovně a dokážou prodat to, co umí, v nejdůležitějších okamžicích. To je skvělá zpráva pro český basketbal a signál pro TS a JV. Ten, že má smysl se do národního týmu vracet.
