Od Vondroušové čekejte nečekané, je to rozená šampionka
Může Markéta Vondroušová vyhrát celé Roland Garros? Kdo si vsadí, že ano, má podle mě slušnou šanci. Petra Kvitová vyhrála svůj první Wimbledon v jednadvaceti, Maky může grandslamový úspěch na druhé straně kanálu La Manche přidat tři týdny před dvacetinami. Vůbec bych se nedivil, kdyby to zvládla. Letos má úžasnou zápasovou bilanci 27:6, dvakrát už porazila Simonu Halepovou, obhájkyni pařížské koruny a největší favoritku. K tomu, co se děje nyní na Roland Garros, to už několik měsíců směřovalo. Pařížský úspěch bych spíš nazval průlom, nikoliv překvapení.
Bývalé juniorské jedničce konečně všechno skvěle zapadlo do vítězné skládačky. Křehkost její tělesné schránky ji často brzdila, ale konečně je zdravá. Navíc si udělala pořádek ve svém týmu a už funguje jako skutečná profesionálka. Doma má mentora Jiřího Hřebce, s nímž spolupracuje léta a mají hezký vztah. Od podzimu ji jako kouč doprovází po světě Jan Hernych, bývalý Hřebcův svěřenec, s nímž si tahle introvertnější slečna také velmi dobře sedla.
Jiří Hřebec o ní říká, že je klučičí typ. Má extrémní pohybové nadání, po kurtu běhá jako gazela, disponuje úžasným zrychlením i shůry danou předvídavostí. V kombinaci s její levou rukou, která je vždy výhodou, trochu připomíná Rafu Nadala. Proti němu si také každou výměnu musíte vyhrát alespoň dvakrát. Nadalovsky v Paříži využívá i svou levou ruku, hraje liftované míče soupeřkám do bekhendu a ty nepříjemně vysoko skáčou.
Trenéři na ní nejvíc oceňují její instinkty a přirozenou herní inteligenci, snad každou situaci na kurtu dokáže vyřešit správně. Tohle se nedá naučit, s tím se musíte narodit. Její šikovnost nejlépe demonstruje jedna libůstka: kraťasy, voleje, čopy, prostě triky, jichž má plno.
Říká se, že šampion se nedá vychovat, ten se musí narodit. A pro český tenis se jedna taková šampionka před necelými dvaceti lety v Sokolově skutečně narodila.
