KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Když se řekne Barbora Strýcová, vybaví se mi i Rafael Nadal. Ti dva jsou stejně staří, znají se od juniorských turnajů. A spojuje je ještě jedna věc – pracovitost a vášeň při zápasech. Kolik tenisek Strýcová prošoupala, kolik odřenin si odnesla z kurtů, když se psím nadšením lovila míčky v těch nejkrkolomnějších pozicích. Nikdy to nevzdat, jako teriér z Plzně se zakousnout urostlejší a silnější soupeřce do nohy a držet tak dlouho, než je hotovo. Převážně takový byl styl živlu jménem Bára.
Pamatuji si jeden Wimbledon, kdy se při zápase střemhlav vrhla za míčkem, až narazila do zelených židlí, na nichž tenistky odpočívají při výměně stran. Okamžitě vstala a bez hnutí brvou se šla nachystat k další výměně. „Spousta fotbalistů se měla koukat,“ rýpla si během právě probíhajícího světového šampionátu v Brazílii.
Její tenis byl sebezničující, ukrutně bolel. Pravidelně vévodila statistikám v naběhaných metrech na výměnu, kmitala zleva doprava a zpět, aby ten žlutý balón poslala přes síť a dál mořila sokyni. Takhle to na profesionální úrovni dělala dvacet let, během nichž odehrála ve dvouhře a čtyřhře astronomických 1747 zápasů! Jen ve zlomku případů nebyla fyzicky slabší a vzrůstem menší než soupeřka. Po pravdě řečeno nikdo by dnes dívce s pouhými 164 centimetry neradil, aby šla hrát tenis. „Jenže já jsem odjakživa takový bojovníček, pořád chci přes něco lézt, překonávat překážky,“ říkala o sobě.
Nakonec upletla výjimečnou kariéru. Díky pádnému podání, na její výšku obdivuhodnému, výborným volejům a především skvělému pohybu. Co ji ale odlišovalo od zbytku, bylo srdce a zarputilost. Řeknete jí, že něco nejde a ona to zkusí stokrát znova, aby dokázala opak. Mohla se na kurtu roztrhat. Nemohla pochopit, že má Nick Kyrgios takovou neúctu k tenisu a klidně odchodí zápas.
Jistě, když došlo na tenisovou etiketu, sama se také nechovala jak dívka z nedělní školy. „Čumíš na mě jako čumák,“ rozesmála mě jednou při US Open, když během zápasu spílala manželovi a trenérovi Jakubu Herm Záhlavovi. Většina jejích výroků není publikovatelná, v zápalu boje a afektu se její slovník měnil ve splašky. „Když já si bez sprostého slova neulevím,“ omlouvala se mnohokrát a sama se styděla, co že to zase vyváděla. Nutno podotknout, že postupem věku se i v tomhle zklidnila.
Pořád ale ukazovala emoce, žrala trávu, antuku či beton. Podle toho, na čem se zrovna hrálo. Díky tomu měla po světě zástupy fanoušků, mnohem početnější než jejích odpůrců a mravokárců.
Já si budu Báru pamatovat jako holku, která se za dvacet let moc nezměnila. Hraju tenis, jsem známá a bohatá. No a co? Žádné manýry, nebrala se příliš vážně. Snad jen jedinkrát se naštvala po článku, když jsem její dopingový nález po pilulce na hubnutí nazval případem pro Chocholouška. Nesmysl, dnes už to ví taky. Zaplatila za něj půlroční stopkou.
Přesto si tahle malá holka s velkým srdcem zaslouží, aby byla dávána za vzor dětem. Po celou kariéru brala tenis nesmírně vážně a s úctou. Pořád na sobě makala, vyvíjela se, zlepšovala. Trénovala neskutečné objemy, později se ve velkém vrhla na mentální přípravu a vyčítala si, že to neudělala dřív. I díky tomu se zase posunula.
Suverénně nejlepších výsledků dosáhla až po třicítce, hrála semifinále Wimbledonu v singlu, vyhrála ho v deblu. Byla světovou jedničkou ve čtyřhře, dvakrát obstarala vítězný bod ve finále Fed Cupu, má olympijský bronz. Až do posledních chvil jela na plný plyn. Že je těhotná, zjistila letos v Austrálii pár dní poté, co vyšla z tvrdé čtrnáctidenní karantény, během níž v pokoji na metru čtverečním cvičila a dřela jak divá. Díky takovému přístupu ze sebe dostala snad víc, než v ní bylo. S takovým vědomím se musí odcházet dobře.
Témata:
blog, komentář, Jan Jaroch, konec kariéry, sport, Barbora Strýcová, tenis, Sport na Heureka.cz
Související články
