Trenére, tohle ne. Palubovka není průchoďák, hráli všichni a nikdo
Široká lavička je požehnání i prokletí trenéra, který je nucený dělat správná rozhodnutí. V nově nezvykle široké rotaci českého týmu se ale kouč Ronen Ginzburg v zápase na EuroBasketu v Praze proti Polsku (84:99) utopil.
Dvě věci šly proti němu. Taktiku postavil se svými asistenty na tom, že aby měli všichni co největší energii do obrany, bude hráče točit v co nejrychlejším sledu.
Citlivě musel zacházet s handicapovaným Tomášem Satoranským, který dostával krátké úseky na palubovce. Což je zcela pochopitelné.
Jenže postupem času se za téhle konstelace věcí pro české hráče stal z palubovky průchoďák. Pojď na hřiště, jdeš si zase sednout, slyšeli mnozí rychle po sobě. Dostat se do rytmu a chytit se, jak v útoku tak v obraně, je za takové situace skoro nemožné.
Deset borců odehrálo čtrnáct a víc minut, to je rarita. Hráli v podstatě všichni a nikdo. A nikdo se taky nedokázal pořádně střelecky chytit, zatímco polští lídři Ponitka se Slaughterem váleli dlouhé úseky a cítili se čím dál lépe.
Přičtěme k tomu opět nemohoucí obranu, z níž se nedalo vybíhat do brejků či aspoň rychle útočit do nepostavené obrany, což je styl tohohle týmu.
A neštěstí je na světě.
