Trefil první českou trojku na EuroBasketu, ale další tři už minul. A proti Polsku se neprosadili ani další obávaní střelci zdálky. Nejen kapitán Vojtěch Hruban ale vidí hlavní problém lvů v obraně. „Má zatím hrozně děr. Jsme v takové křeči, kterou musíme něčím probudit,“ burcuje spoluhráče před sobotní bitvou proti srbské velmoci.
Jak zní hodnocení kapitána po premiéře na šampionátu?
„Bohužel jsme nezvládli vstup do turnaje. Poláci hráli jednodušeji, ve větší pohodě. My jsme se trápili hlavně v obraně, kde děláme strašně chyb. Bráníme dobře dvacet vteřin, pak to zazdíme jednou doskokem, jednou nějakou blbou chybou… Ke konci jsme se do toho začali dostávat, byli jsme na dostřel, ale jim padly tři těžké střely. Takový basket občas je. Ale naše obrana je v tuhle chvíli problém.“
Ten problém trvá už pět zápasů včetně přípravy a kvalifikace mistrovství světa. Pořád jste nepřišli na příčinu?
„Nějak nejsme schopní to srovnat. Potácíme se mezi tím tlačit se na balon - a nedostávat jednoduché koše z backdooru a situací, které bychom měli pokrývat. Dostáváme strašně moc jednoduchých košů, proto skóre tak narůstá. Dneska byl chvíli problém i doskok. Oni tím chytili dech, balony se k nim odrážely, měli jsme trochu i smůlu. Ale to se nedá nic dělat, no.“
Kolik sil vám bralo neustálé dohánění ztráty?
„Je to nepříjemný. Nám nešlo nic jednoduše, museli jsme do toho dát strašně moc energie. Jsme, myslím, poslední dobou v takové křeči, kterou musíme něčím probudit. Snad se to povede hned proti Srbsku. Do duelu půjdeme bez většího tlaku a to by nám mohlo trochu pomoct.“
Na Poláky jste si před turnajem věřili, mluvili jste o tom, že se vám proti nim dlouhodobě daří. Ale vypadalo to, že si víc věřili oni na vás?
„Tak jasně. Ale oni mají taky dobrý tým, my to víme. Dneska hráli dobře oba klíčoví hráči Slaughter a Ponitka. Když se zápas lámal, trefili dvě těžké střely. My ne. Měli daleko víc hráčů, kteří hráli dobrý zápas, kteří se trefovali, když to bylo potřeba. My jsme nikoho takového neměli. Možná jenom Jardu (Bohačíka), ale zbytek jsme se trápili. Nakonec jsme dali docela dost bodů, což s tím, jak jsme hráli v útoku, nebylo špatný. Ale obrana má zatím hrozně děr.“
Dokdy jste věřili v obrat?
„Do nějaké doby jsme věřili. Pak to zabila jedna z posledních trojek od Slaughtera nebo Ponitky. Zbývalo už málo času a bylo to hodně hraniční. Na konci jsme ještě udělali pár faulů a prohráli jsme o patnáct bodů, což je dost. Je to skupina, počítá se i skóre. Tahle prohra ještě bude nepříjemná.“
Sestava hodně rotovala už v první čtvrtině, bodově ji táhli spíš pivoti. Z mnoha solidních střelců, takzvaných mikrovlnek, proti Polsku nevyskočil ani jeden. Proč?
„Je to tak. Dneska jsme zvenku neměli moc volné střely, oni si na to dávali pozor. Nemohli jsme se tam dostat. Měli jsme každý jednu, dvě, moc tam toho nepadlo. Nikdo jsme nebyli v rytmu. Jarda Bohačík měl slušnou ruku zvenku, ale všichni jsme byli takoví utrápení. Když hrajete takový zápas na sílu, pivoti to mají trošku jednodušší, ale tím nás vůbec nechci omlouvat. Byl to problém. A je to problém dlouhodobější, ve všech zápasech nám v tuhle chvíli chybí kreativita, lehkost.“
To souvisí i s Tomášem Satoranským. Nakonec hrál víc minut, než všichni čekali, možná i vy. Vývoj nepomohl tomu, aby víc odpočíval.
„Jasně. Zaprvé musím smeknout před Satym, jak se k tomu postavil a jak všechno zvládal. Pohyb na hřišti pro něj nemůže být příjemný. Bylo vidět, že je limitovaný a že se snaží dělat, co může. Nemůžeme od něj čekat, že s takovouhle nohou bude rozdávat deset asistencí a atakovat triple double každý zápas. Bohužel to v tuhle chvíli nejsme schopní nahradit. Máme problém si vytvořit pozice, které by pro nás byly šité. S tím, že ty role ani dneska nebyly jasně rozdané.“
V týdnu jste si na týmové večeři chtěli problémy vyříkat. Naplnilo se z toho v utkání hodně?
„Já myslím, že jo. Náš hlavní bod, co jsme říkali, byl… Nechci říct přístup, ale nějaký celkový focus, který nám chvílemi chyběl. A to si myslím, že dneska nebyl problém. Všichni viděli, že jsme na hřišti nechali spoustu energie, přestože to nešlo a trápili jsme se od začátku do konce. Pořád jsme se snažili se zápasem něco udělat. Byl problém v lehkosti, nechci říct jiskře. Abychom si dokázali pomoct, abychom se dokázali dostat do své hry. To bylo celý zápas absolutně na sílu, a to je většinou špatný.“
Skončil první zápas, hned v dalším vás čekají favorizovaní Srbové, papírově se rýsuje česká bilance na 0:2. Tenhle scénář jste znali dopředu, ale co to mění do dalšího průběhu turnaje?
„Věděli jsme to. Byl to černý scénář, se kterým se počítá. Na druhou stranu: postupují čtyři týmy a máme ještě čtyři zápasy. Myslím, že to je skupina, kde každý může porazit každého. Já bych ještě moc nekalkuloval. Chceme vyhrát každý zápas před domácími fanoušky, dneska jsme to nezvládli. Ale náš cíl se nemění. Pořád chceme postoupit ze skupiny, pořád chceme náš výkon zlepšit a bavit lidi basketem. Věřím, že to dneska chvílemi vypadalo pěkně, ale bylo to prostě málo.“
