Konečně svobodná. Rozlučkové turné Kvitové nemá limity
Z té prosincové tiskovky na pražské Spartě jsem odcházel dost zmatený. A rozhodně jsem u Petry Kvitové nezabodoval opakovanými dotazy na to, jak přemýšlí o pokračování či konci kariéry. Diskutovat tohle téma ji evidentně štvalo, a ač se známe léta, nebyla úplně nejpříjemnější. Aby bylo jasno, nikdo ji neposílá na gauč. Čím déle bude hrát, tím lépe. Takhle vstřícnou a sympatickou sportovkyni jen tak nenajdete.
Jenže nemůžete ignorovat to, co vidíte a slyšíte v zákulisí. Nechce se jí trénovat, jede na setrvačník od desíti k pěti, už nemá motivaci. Tak proč ještě hraje, když by byla raději obklopená dětmi jako hvězdy její generace Maria Šarapovová, Caroline Wozniacká či Dominika Cibulková? Bral jsem sezonu 2023 a stále vlastně pořád beru jako její rozlučkové turné.
Psychika je u tenistek všechno a právě tímhle faktem lze vysvětlit proměnu PK, kterou letos vidíme. Se svým neskutečným tenisovým talentem hrála Kvitová v podstatě celou kariéru hlavně v roli, kdy mohla jen zklamat. Výhry byly normou, porážky vytáčely. Najednou však ve 33 letech a po loňské podprůměrné sezoně působí na kurtu svobodně. Jako veteránka, s níž se už nepočítá. Jako tenistka, která už nemusí nikomu nic dokazovat, ale jež má pořád své plány.
Sama nyní v Miami přiznala, jak už nerada trénuje a lituje své kouče, že je trápí. Naopak zápas ji stále dokáže vybudit, pořád miluje soupeření jedna na jednu. Chtělo by se říct, že bez jednoho nemůžete být úspěšní ve druhém. V jejích 33 letech se však zdá, že už se natloukla do balónků dost a vlastně dokáže žít na rozdíl od mladic hitujících hodiny na kurtu z podstaty. A kdo viděl, jak se během posledních mačů hecuje, nemůže pochybovat o tom, jak moc ještě chce a jak má pořád tenis ráda.
Přejme Petře, ať jí druhá míza vydrží co nejdéle a zanechá za sebou co největší odkaz. Třeba i další grandslam. Jestli to někdo může v tomhle věku zvládnout, je to ona.
