KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Člověk měl v ten moment déja vu. Parta chlapů se drží kolem ramen, poskakuje po kurtu a z plných hrdel v euforii křičí: My tu mísu stejně vyhrajem, stejně vyhrajem! Takový oslavný rituál po daviscupových zápasech zavedli kdysi Radek Štěpánek s Tomášem Berdychem, kteří dvakrát slova popěvku proměnili v realitu. A o víkendu ho po postupu přes Izrael spontánně oživila současná parta kolem Jiřího Lehečky.
Co by ještě před dvěma lety znělo jako přihlouplé vychloubání outsiderů, je dnes uvěřitelným cílem. Mužský tenis se v Česku probudil z doby temna do časů, kdy je zase nač se těšit. Kostra už pomalu zaběhlé party – Jiří Lehečka (22), Tomáš Macháč (23), Jakub Menšík (18) a deblista Adam Pavlásek (29) – patří k světově nejmladším a nejperspektivnějším výběrům. A její členové i kapitán nemají problém prohlásit, že za pár sezon si může Česko na víc než stoletou salátovou mísu Dwighta Davise zase sáhnout.
Lídr Lehečka shrnul poslední léta výstižně. „Kdysi jsme byli s Tomášem (Macháčem) lehce předhození lvům, když jsme jako hráči ještě za stovkou nebo kolem stovky nastupovali proti silným soupeřům a velkým jménům,“ připomněl kvalifikační tápání na jako vždy žhavé argentinské antuce (2022) či krachy s Brity a Francouzi ve skupinové fázi DC (2021). „Prohrávali jsme, ale pořád jsme věřili, že se individuální pílí dokážeme zlepšit i jako tým. To se teď děje a mně se na to moc hezky dívá.“
Ano, téhle evoluce jsme svědky v přímém přenosu. Lehečka má nakročeno do
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
