
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Poprvé po čtrnácti ročnících nemá Česko svého čtvrtfinalistu Australian Open. Poslední zástupce Jiří Lehečka se k prodloužení série v osmifinále s Novakem Djokovičem ani nepřiblížil, když padl 3:6, 4:6, 6:7 (4). A svět se baví slovní hříčkou „double Czech“, tedy že srbský vladař podrobil svou formu dvojité kontrole proti českým protivníkům. V předchozím kole odrovnal 3:0 na sety jiného českého dravce Tomáše Macháče.
Oba mače měly jedno společné. Věřilo se, že Lehečka s Macháčem dostanou Djokoviče do úzkých a snad i sedmatřicetiletého barda porazí. Místo toho se na modravém kurtu Laverova stadionu hrálo podle zcela jiného scénáře.
Starý mistr na místo, kde desetkrát pozvedla pohár Normana Brookese, napochodoval nachystaný čelit výzvě. A jasně převýšil české soky, když si spolehlivě pohlídal klíčové body. Největším dramatem obou zápasů tak byly jeho půtky s provokujícími fanoušky. V pátek jim ještě jadrně odpovídal, v neděli už naštvaný vynechal pozápasové interview s Jimem Courierem a zamířil přímo do šatny.
Pro poražené Čechy skončil turnaj, v němž mysleli na víc. Macháč v turnaji potvrdil své nasazení ve třetí desítce postupem do 3. kola, upoutal vybojovanou pětisetovou řeží s americkým servismanem Reillym Opelkou.
Macháč mohl obrannou hrou Srba potrápit více
Čekalo se však, že Djokoviče pestrým tenisem a výbornou obranou potrápí víc. To pro Lehečku je „matchup“ se Srbem obtížnější, hraje sice rychleji než krajan, ale také předvídatelněji. A pokud za takové situace nepředvedete proti borci Djokovičova formátu svůj naprostý strop, což výkon se 44 nevynucenými chybami rozhodně nebyl, nemůže to vést k úspěchu.
Oba čeští tenisté si postupně vybudovali pozici ve druhém sledu mužské špičky a ve svých třiadvaceti, respektive čtyřiadvaceti, se hodlají hrnout ještě výš. Dalším krokem pro ně musí být začít vyhrávat velké zápasy na grandslamech a tisícovkách, atakovat na nich tituly či postupovat do posledních kol. Za tímhle cílem v Austrálii oba zaostaly, když je otestoval nejlepší tenista dějin, nikoliv však současnosti.
V lednu se však účty o sezoně neskládají. Přes smutné tečky v Melbourne oba rozjeli rok zdárně. Kdybyste Macháčovi poté, co mířil ještě před Štědrým dnem do Austrálie po dvoutýdenní nemoci a nejistý si sám sebou, řekli, že na United Cupu bude přehrávat velká esa a na Australian Open si vyrovná maximum 3. kolem, zřejmě by to bral. Stejně jako Lehečka, jenž triumfoval podruhé v kariéře na ATP Tour v Brisbane a sezonu rozjel osmi výhrami za sebou.
Pro nejbližší budoucnost českého mužského tenisu, která se na přelomu ledna a února bude psát při Davis Cupu v Porubě proti Korejcům, je důležitý tento fakt: Lehečka opustí Austrálii jako česká jednička, v žebříčku má momentálně na 24. místě nicotný náskok pěti bodů před pětadvacátým Macháčem. V takovém pořadí je bude moci kapitán Tomáš Berdych nasazovat do utkání.
A bude mít k ruce i devatenáctiletého Jakuba Menšíka, jenž měl dva mečboly na to, aby se v Melbourne po skalpu světové šestky Caspera Ruuda prodral mezi elitní šestnáctku. I jeho start roku, jemuž před grandslamem předcházela dvě čtvrtfinále, lze hodnotit jako zdařilý.
Tři mužské zástupce ve 3. kole v Melbourne mělo Česko poprvé od sezony 1999, tehdy šlo dokonce hned o kvartet Martin Damm, Petr Korda, Jiří Novák, Bohdan Ulihrach. Na grandslamech se něco takového celkově povedlo teprve poosmé od roku 1968, co se tenis profesionalizoval. Ale také podruhé za sebou!
Ač turnaj pro velkou českou trojku končil bez fanfár, její progres je stále zcela evidentní. A že nejde brát dvě třetí kola a jedno osmifinále jako pompézní hody, svědčí dost o jejím potenciálu. Což ale také znamená, že co stačilo ke štěstí v Melbourne, v Paříži, Londýně a New Yorku, už asi nebude.