Ač byla tahle sezona všelijaká, Londýn připravil její nádherný konec. Turnaj mistrů byl obrovskou propagací tenisu, kromě Schwarzmana zastihla akce dalších sedm hráčů ve skvělé formě, a ti podávali fantastické výkony. Skoro se zdálo, jako by bylo ve světě všechno v pořádku. Ani absence diváků nebila tentokrát do očí. V Londýně je kurt jak divadelní pódium a hlediště je ve tmě, tudíž nemuseli zakrývat prázdná místa žádnými papundekly. Navíc měli krásně citlivě nahrané podkresy potlesku fanoušků, takže to dělalo dojem turnaje se vším všudy. Mají to už holt vymakané a je mi trochu líto, že se Turnaj mistrů z Londýna stěhuje do Turína.
Lidé se teď baví o tom, že končí vláda velké trojky Djokoviče, Nadala a Federera. Já říkám, ne tak rychle! Na takovou revoluci už to vypadalo dvakrát, předloni při vítězství Zvereva a loni po triumfu Tsitsipase. Tyhle úvahy jsou pořád předčasné, jelikož Masters je prostě jiný turnaj než grandslamy. Hlavně proto, že se hraje jen na dva vítězné sety a prostor pro překvapení se tím tudíž otevírá větší.
Pravdou je, že ti princové tenisu se těmhle králům přiblížili. Nepustili titány k titulu, ačkoliv Djokovič i Nadal hráli celý turnaj ve výborné formě. Osobně jsem se těšil na velkou finálovou odvetu za Roland Garros, kterou by si Djokovič určitě užil.
Ale v semifinále s Thiemem v podstatě ztratil vyhraný zápas, když odvrátil mečboly a pak neuvěřitelně zaváhal v rozhodujícím tiebreaku, v němž vedl 4:0. Stejně tak Nadal, s Medveděvem servíroval do mače, měl set k dobru a vedl 5:4.
Semifinále byla úžasná a také finále mě nadchlo. Až se vážně obávám, že takový tenis už není pro lidské oko k rozhodování a musí se spoléhat na elektroniku. Vždyť v některých výměnách
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
