Všechno se to smrsklo do jednoho momentu. Bylo jasné, že ten míč uchvátí Josef Hušbauer. Penalty předtím dával, nou problem, tak proč by nemohl proměnit další a navíc tím Slavii dát tři body proti Teplicím? Měl tím pomoct i sám sobě. Jenže ten moment v 26letém záložníkovi akorát prohloubil… Jak to říct? Beznaděj?
Je těžké pojmenovat situaci, v níž se Hušbauer nachází. Rozšířený pohled má totiž několik důležitých faktorů.
Zaprvé se pořád pere s nedůvěrou části slávistických fanoušků. Odchovanec Sparty, no aby ne, když každý zná rivalitu obou „S“.
Zadruhé už skoro rok bojuje s návratem na svou výkonnost. Jeho famózní sezona, v níž byl nejlepší střelec i nejlepší hráč české ligy, je už posetá prachem. Není to ten Hušbauer z ročníku 2013/2014. To ani náhodou.
A zatřetí jsou tu vlastní pocity, emoce, démoni, v nichž se snoubí oba předchozí body. Hušbauer je chtě nechtě musí prožívat. Je třeba uznat, že se pustil do těžkého dobrodružství a zatím z něj nevychází dobře.
Když se v sobotu večer naskytla možnost, jak tohle všechno v sobě porazit, helfnout si, nelekl se ani na vteřinu. Sebral míč a mašíroval k bílé tečce do teplického vápna. A představte si přitom všechny ty tři body, které v něm v tu chvíli musely brnkat.
Na jednu stranu to byla odvaha, z druhé se na to ale taky musíme dívat tak, že kdo jiný už by měl v takové chvíli ze slávistických hráčů vzít na sebe zodpovědnost. Hušbauer udělal, co musel, a zároveň udělal, co potřeboval.
Jenže penaltu nedal. Kopl ji velmi špatně. A teď zpátky k prvnímu bodu. Část sešívaných fanoušků vidí exsparťana, jak Slavii zapaří výhru. Co druhý bod? Pod očekávání hrající záložník si udělá další překážku, jak se rozjet. Třetí bod? Po těle i na mysli se takový okamžik prostě projeví negativně.
Přesto se po nešťastném zápase sebral a šel to vysvětlit mezi novináře. Během své praxe jsem se už tolikrát setkal s přístupem, že když fotbalista něco podělá, radši se zašije v kabině a mlčí. Přitom i jeho vlastní fanoušci chtějí hlavně od něj slyšet vysvětlení, co se v klíčový moment stalo. Mluvit o úspěchu je příjemné, mluvit o neúspěchu obdivuhodné.
A to Hušbauer udělal. Bez kyselého výrazu odpovídal a odpovídal. Znova se postavil čelem vlastnímu zatím neveselému příběhu.
Fotbalově mu to teď nejde, to se nedá okecat. Ale s přístupem, jakým čelí svým překážkám a kritice, by ho spravedlnost mohla spasit.