Obracený gard v Edenu: děkovačka pro Tribunu Sever
Skončil zápas, a jak bývá v Edenu zvykem, hráči si šli stoupnout-kleknout pod Tribunu Sever. Snad víc než kdy jindy byl tohle symbolický obrázek. Děkovačka, při níž mohli být hráči Slavie právem vděční svým fanouškům, že to se Sigmou otočili na 3:1. Jo, tady sehrála svou obrovskou roli pekelná atmosféra, v níž se mladý výběr Václava Jílka doslova ugriloval.
Přesné prudké pasy, kličky jako od Zidana, góly, o tom je fotbal, jistě. Ale ne jenom o tom. To, co ho dokonale dotváří, je síla okamžiku, vroucí atmosféra, obrovské emoce. V Edenu jich v neděli večer bylo milion. A Slavia vyhrála hlavně díky nim.
Sigmu totiž šikovností nebo fotbalovostí o tolik nepřesahovala. Rozhodlo deset minut, během nichž se rozburácela Tribuna Sever, a pod níž se v závěru zápasu udál velký obrat.
Šlo to vidět i na hráčích domácích, na Stochovi, Škodovi, Hušbauerovi a taky na Teclovi s Van Burenem, kteří přišli do děje jako střídající a jejichž pomoc byla zásadní.
Jako by se aktivovala v červenobílých vnitřní síla, ne fotbalový um, ten tu byl trochu stranou, ale skutečná duševní energie, která strhla všechno v jejich prospěch.
Dalo by se říci, že v ten okamžik nejvíc ze všeho chyběl Hanákům Michal Vepřek. Jednak pro své zkušenosti, a taky pro svou fyzickou sílu, díky níž by mohl některé slávisty zkrotit a uzemnit.
Mladý výběr Václava Jílka se v závěrečných minutách stával v podstatě nekoučovatelným, jedinou jeho šancí bylo nějak tlak domácích přežít. Prostě nějak...
Místo toho vzali do rukou červenobílý prapor zkušení Škoda a spol., a i přes nepříznivý vývoj soupeře skutečně převálcovali.
Zřejmě tím dali štempl na své druhé místo v lize, vždyť už mají nádherný pětibodový náskok. A možná, možná začnou škádlit i Viktorii Plzeň...
