Alex Král nikdy neměl pochyb, že se mu povede po návratu do Slavie rychle prosadit. Jeho manažer Karol Kisel taky ne. Jen trenér Jindřich Trpišovský byl střídmější, přesto jeho rozhodnutí udělalo z mladého odchovance „sešívaných“ ještě mnohem cennějšího hráče, než jakým byl, když se v zimě do Edenu vracel z Teplic.
Už ve žlutém sem tam nastoupil jako střední záložník, a postup o řadu výš zvládal. Ovšem teprve až ve Slavii si na tuto pozici musí zvykat řekněme tak, jako by byla jeho přirozená. A přirozeně ve středu hřiště skutečně působí.
Na postu stopera by Královou velkou předností byl klid na balonu a s ním spojená dobrá rozehrávka. V podstatě by vyrůstal v jednoho z nejtechničtějších středních obránců Česka, což je velmi cenné, protože právě do takového střihu se snaží fotbalové velmoci vychovávat svoje obránce.
Jenže schopnosti a zvyk na stoperskou pozici Královi nemizí. Pořád zůstává variantou do středu obrany, a v případě potřeby tam klidně může nastoupit.
Dneska už má ovšem přidanou hodnotu. S jarními výkony ve Slavii ho lze stejně pádně považovat za středního záložníka, který:
1) jednou třeba nahradí ve Slavii Tomáše Součka, což se trenéru Jindřichu Trpišovskému ještě na podzim zdálo jako úkol, který žádný hráč nemůže splnit.
2) zvyšuje výkonnost slávistické zálohy.
3) je dalším trumfem české reprezentace.
A Královi je přitom stále jen dvacet let. S takovým rozsahem dovedností má našlápnuto na víc, než na podzim do Girondins Bordeaux.