Video se připravuje ...
BLOG JANA PODROUŽKA | Jsou jich sotva čtyři miliony, investice do sportu zanedbatelné, přesto shromáždili jednu z nejlepších fotbalových generací světa. To nám hlava nebere, že? Za opakovaným chorvatským úspěchem stojí šikovné praktiky, které ale v některých případech končí soudními spory. A jejich symbolem je člověk, jenž se už přes čtyři roky schovává před zákony…
Hrdinou i padouchem tohoto příběhu je od počátku tisíciletí stokrát zmíněný a známý činovník Dinama Záhřeb Zdravko Mamič. Muž, který v sobě dokonale snoubí dobré, ale i to zcela nevhodné.
K penězům a vlivu se dostal, když začal privatizovat chorvatské podniky. Brzy se dostal do struktur Dinama, jedním z jeho předních znaků byly doslova podvody. Vyváděl peníze z klubu, kamufloval příjmy, uplácel… Několikrát byl zatčen a záhřebská prokuratura ho stále vede jako zločince, který se před zákony už přes čtyři roky schovává v Bosně a Hercegovině.
Jenže taky patří do velmi úzké skupiny lidí, která se přímo podílela na rozletu jedné z nejsilnějších fotbalových generací světa. Řečeno velmi stručně, díky svému vlivu a nekonečným slibům dokázal do Dinama stahovat talentované mladíky z okolí. Svým trenérům, které chorvatská média často označovala jako „Mamičovy marionety“, pak říkal, který talentovaný kluk má pravidelně hrát, protože kromě toho, že na to má, jeho hodnota přece přirozeně v čase stoupne a půjde za dobré peníze prodat do lepší ligy. Na své si přijdou všichni.
Mimochodem vůči médiím Mamič často vystupoval jako hrubián, který novináře urážel, vyhrožoval jim, zakazoval jim vstupy na stadion nebo na oficiální klubové akce. Protože ti kromě zmíněného psali taky například o kariérách Luky Modriče a Dejana Lovrena, jejichž následné přestupy řešily soudy. Státním zástupcům dokonce ležely na stole případy, kdy měli někteří hráči povinně Mamičově rodině odvádět podstatnou část své mzdy.
Jakkoli mnohé z toho mělo nezákonnou podstatu, konečný výsledek, z něhož těží fotbal, je následující: stříbro z minulého mistrovství světa, tažení za další medailí nyní. A to jsou Chorvati bronzoví už ze šampionátu 1998.
Právě rozjetý průtokáč zejména v případě Dinama, případně spřátelené Lokomotivy, která je slabším partnerem slavnějšího klubu, točí rozhodujícím způsobem hráče dovnitř a rychle ven. Z nadějí jsou vytvářeny národní hvězdy, které pak dělají krok za hranice. Úměrně tomu roste jejich výkon a následně vliv na reprezentaci. Ta je už roky tvořena slavnými tvářemi anglické, německé, španělské, francouzské a italské ligy.
A ti budí respekt fotbalového světa a soupeřů. A dělají výsledky.
Plyne z toho řada poučení i odstrašujících případů. Je to z části účinný návod – v tomhle případě ale ne ve sto procentech následováníhodný – jak vybudovat silnou hráčskou základnu i v chudých poměrech. Třeba Belgičané si pomohli veskrze podobnými principy, ovšem tam, kde to v Chorvatsku řídily šedé eminence, nastupovaly obrovské a transparentní investice.
Zázraky se totiž nedějí úplnou náhodou.
Témata:
blog, sport, Chorvatsko, Jan Podroužek, Česko, fotbal, Stefan Simič, GNK Dinamo Zagreb, Bosna a Hercegovina, Luka Modrić, Jaderské moře, Dinamo, peníze
