Být velký je ve fotbale privilegium i závazek. Problém vyřeší jen komunikace
POZNÁMKA JANA PODROUŽKA | Je to letitý problém, je historický, a je taky svým způsobem přirozený, pochopitelný a tudíž i – přiznejme si – složitě vymýtitelný. Malým klubům se nelíbí jejich obecně nevýhodná pozice vůči velkým, třeba i v případě mládežnického fotbalu. Celé TÉMA čtěte ZDE>>>
Jenže základ je položen v takzvané fotbalové pyramidě, nezbořitelné v jejím evropském pojetí. Jak se říká, kvalitní hráči v ní stoupají odspodu až nahoru do té symbolické špičky, opačným směrem stékají peníze, byť zrovna v mládeži si kluby stěžují na jejich neadekvátní výši.
V zásadě je ale logické, že nejbohatší mají největší sílu, že přesvědčí naději k přestupu. Ostatně do fotbalu dávají ročně násobně více peněz a mají nastaveny nejlepší podmínky pro koncentraci talentu, který jim má v ideálním případě sloužit jako jeden z pilířů pro jejich ambiciózní áčka a pro jednotlivé klubové cíle.
Byl bych první, kdo by plédoval za větší ochranu mládežníků, za jejich kvalitní vývoj a za různé náměty vedoucí ke zlepšení. Ať už to může být případné zvýšení věku pro přestupy, nebo třeba systémová ochrana soupisek dorosteneckých klubových výběrů. Tady se ovšem jedná o spíše vztahový problém, který vyřeší jedině vzájemná komunikace a pochopení.
