Plzeň si hraje s ohněm. Jen zázrakem se zatím nespálila
Pokud přihlédneme výhradně k výsledkům, zvládla Viktoria Plzeň vstup do nové sezony uspokojivě. Bývalá Steaua Bukurešť ji sice důrazně zakázala vstup do Ligy mistrů, oprava v podobě postupu přes Larnaku do Evropské ligy se povedla. A v lize jsou Západočeši bez ztráty bodu první. Přesto musí zaznít jedna důležitá věc: Plzeň nehraje dobře. Naopak, povětšinou je velice špatná. Slabá.
Na samotném začátku to vypadalo náramně. Vrátil se oblíbený trenér Pavel Vrba, Viktoria na úvod sehrála vynikající partii v Rumunsku, proti silnému celku FCSB uhrála nadějnou plichtu 2:2. V prvním ligovém kole pak vyfénovala Duklu 4:0. Hrála svižně, rychle dopředu. Jako před lety, když se ze suterénu sápala mezi tuzemskou šlechtu.
Na zmíněné dva zápasy už ovšem nenavázala. Vyfasovala rychtu v odvetě s Bukureští, v lize sice třikrát vyhrála, ale vždy po matném výkonu a pouze o gól. S Larnakou zapsala výhru a remízu, přičemž minimálně v odvetě byla o parník horším týmem.
Samozřejmě, ve fotbale se často stává, že i se špatným výkonem se dá sebrat dobrý výsledek. Může se to povést jednou. Dvakrát. Plzeň už si ale zahrává s ohněm dlouhých pět zápasů. Výsledkově všechny zvládla, herně ale ani v jednom případě nepřesvědčila.
Zákonitě se proto blíží okamžik, kdy vicemistr může za slabou výkonnost zaplatit. Ať už v lize, nebo v nadcházející základní skupině Evropské ligy. Plzeň se proto potřebuje nutně zlepšit. Ve všech ohledech. Zpevnit a uklidnit defenzivu, najít optimální sestavu. Na zvyklosti trenéra Vrby je totiž změn a rošád v sestavě až příliš. Dají se pochopit. Zkušený stratég hledá optimální složení.
I na Vrbovi je vidět, že ho svých svěřenců překvapují. Možná čekal, že obnova toho, s čím byl ve své první plzeňské éře úspěšný, půjde snadněji. Je třeba si ovšem uvědomit, že Patrik Hrošovský není Vladimír Darida. Neoběhá toho tolik, nelze ho tolik využít k podpoře útoku. Že Lukáš Hejda není Václav Procházka či Marián Čišovský a nelze po něm chtít, aby ofenzivní akce rozjížděl tak konstruktivně, jako to dokázala zmíněná dvojka. Že Daniel Kolář či Tomáš Hořava těžko vloží do hry to, co se bez mrknutí oka dařilo Pavlu Horváthovi.
Současná Plzeň se od té bývalé zkrátka liší. Byť personálně je ze značné části stejná, těžko bude produkovat i stejný fotbal. Nyní potřebuje najít svou tvář. Způsob hry, který jí bude vyhovovat. Zatím se to nepodařilo.
