Krása NE, tři body ANO. Sparta byla v Jihlavě odměněna za vůli
Nebyl to zápas podle jejího gusta. Ani nemohl být. Střet za střetem, prakticky ryzí válka. Ne, v Jihlavě to nebyl způsob války, jaký by Spartě vyhovoval. Přesto ji dokázala zvládnout. V situaci, kdy to bylo životně důležité, povýšila bojovnost a vůli nad fotbalovou krásu a technické finesy. Odměnou jí jsou tři body, enormně důležité v boji o třetí příčku a s ní spojenou účast v základní skupině Evropské ligy.
Nelze říct, že Sparta čistě herně vybouchla. Na hřišti Jihlavy měla víc ze hry, hrála častěji na balonu a vycházela ze silnějšího středu pole. Byli to ovšem domácí, kteří byli skutečně nebezpeční v ofenzivě. Jen ve druhém poločase si Vysočina vypracovala tři stoprocentní šance. Jen dílem velkého štěstí ani jednu z nich nepřetavila v gól.
Sparta tak silná ve finální fázi zdaleka nebyla. Dařilo se jí využívat křídelní prostory, hlavně po levé straně byla díky kooperaci Srdjana Plavšiče s Costou hodně zlobivá. I po šestnáctku to od rudých bylo v pořádku, opravdu velké příležitosti ale nepřicházely. Spíš náznaky.
Jak se zápas postupně lámal, bylo zřejmé, že k výhře hosty dovede jen enormní vůle a bojovnost. Ačkoli Sparta spoléhá především na technické a vzrůstově nižší hráče, tentokrát dokázala obstát. Navzdory tomu, že Václav Kadlec musel střídat pro zranění kolena, Josef Šural končil s krvavým šrámem na ruce a Plavšič byl okopaný jako brambory na konci léta.
To, co Spartě v předešlých duelech venku chybělo, tentokrát měla. Odměnou je veledůležitá (a šťastná, to je třeba si upřímně říct) výhra, která představuje navýšení hodnoty akcií v boji o třetí flek. Varovná kontrolka, že čistě herně to opět nebyla úplná hitparáda, ovšem bliká dál.
