Proč Sparta dostává tolik gólů? Trenér Jílek jde na Letné hlavou proti zdi
Jednou ze signifikantních vlastností Václava Jílka je, že má svojí hlavu. To pro trenéra rozhodně není na škodu. Tím spíš, pokud stojí v čele Sparty, ve které historicky fungují všemožné tlaky a je důležité, aby se jimi kouč nenechal svést ze své cesty a přesvědčení. Na druhou stranu to může být problém v případě, kdy se tvrdošíjně snaží prosadit něco, co už ani zdánlivě nemůže fungovat. Aktuálně je to řešení stoperského problému.
Letenští se s ním potýkají dlouhodobě, rozhodně to není téma jen v první části probíhajícího ročníku. Nyní ale rezonuje mnohem víc než v minulosti, zásadně k tomu přispívá na první pohled nepochopitelný způsob, jakým Jílek se svými kolegy z realizačního týmu situaci řeší.
Prakticky od prvního zápasu je totiž Sparta ve stavu hledání ideálního středu defenzivy. Jílek vyzkoušel všechno možné, kombinoval různé dvojice, měnil, točil, přehazoval. To lze především v úplném začátku sezony pochopit. Ostatně to není úplně výjimečné, stačí vzpomenout na začátky Jindřicha Trpišovského ve Slavii. I on protočil několik variant, než našel fungující model.
Spartě se to stále nepovedlo, její obrana je v žalostném stavu. Čtrnáct inkasovaných gólů z osmi ligových duelů, to je suverénně nejvíc za posledních čtyřicet let. Ano, masivní podíl na tom mají katastrofální chyby, kterých se především stopeři (ale nejen oni) dopouštějí. I proto Jílek na pozápasových tiskových konferencích pravidelně mluví o individuálním selhání svých svěřenců. Svůj díl viny, a rozhodně ne malý, ovšem nese i on.
Stačí si připomenout nedělní remízu 3:3 s Olomoucí. V zápase vyhořel stoper Lukáš Štetina, jenž se podepsal pod první a především pod druhý inkasovaný gól.
