Jednou ze signifikantních vlastností Václava Jílka je, že má svojí hlavu. To pro trenéra rozhodně není na škodu. Tím spíš, pokud stojí v čele Sparty, ve které historicky fungují všemožné tlaky a je důležité, aby se jimi kouč nenechal svést ze své cesty a přesvědčení. Na druhou stranu to může být problém v případě, kdy se tvrdošíjně snaží prosadit něco, co už ani zdánlivě nemůže fungovat. Aktuálně je to řešení stoperského problému.
Letenští se s ním potýkají dlouhodobě, rozhodně to není téma jen v první části probíhajícího ročníku. Nyní ale rezonuje mnohem víc než v minulosti, zásadně k tomu přispívá na první pohled nepochopitelný způsob, jakým Jílek se svými kolegy z realizačního týmu situaci řeší.
Prakticky od prvního zápasu je totiž Sparta ve stavu hledání ideálního středu defenzivy. Jílek vyzkoušel všechno možné, kombinoval různé dvojice, měnil, točil, přehazoval. To lze především v úplném začátku sezony pochopit. Ostatně to není úplně výjimečné, stačí vzpomenout na začátky Jindřicha Trpišovského ve Slavii. I on protočil několik variant, než našel fungující model.
Spartě se to stále nepovedlo, její obrana je v žalostném stavu. Čtrnáct inkasovaných gólů z osmi ligových duelů, to je suverénně nejvíc za posledních čtyřicet let. Ano, masivní podíl na tom mají katastrofální chyby, kterých se především stopeři (ale nejen oni) dopouštějí. I proto Jílek na pozápasových tiskových konferencích pravidelně mluví o individuálním selhání svých svěřenců. Svůj díl viny, a rozhodně ne malý, ovšem nese i on.
Stačí si připomenout nedělní remízu 3:3 s Olomoucí. V zápase vyhořel stoper Lukáš Štetina, jenž se podepsal pod první a především pod druhý inkasovaný gól.
Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně
Chci předplatné Premium
Už mám předplatné - přihlásit se
Témata:
sport, fotbal, FORTUNA:LIGA, FORTUNA LIGA, 2019/20, AC Sparta Praha, Václav Jílek, komentář, Jan Vacek, blog
