Konrád se rozloučil s kariérou: Dojemné, ale hokej už ne. Za co děkoval šéfovi?
Během deseti let v olomouckých barvách se stal absolutní klubovou legendou. Fanoušky Kohoutů bavil nejen skvělými zákroky, ale i promyšlenými a zábavnými děkovačkami. Branislav Konrád se ale nedávno musel vinou přetrvávajících zdravotních problémů s kariérou rozloučit. Nyní se stěhuje domů do Nitry. „V žádném případě nehrozí, že bych pokračoval, ani na amatérské úrovni. Budu chodit jen na kolo, badminton a tenis. Hokej už vůbec,“ usmívá se sedmatřicetiletý gólman.
Olomoucký dres naposledy navlékl v přípravném zápase s GKS Tychy (Olomouc zvítězila 3:1). Na konci úvodní třetiny naskočil do brány na závěrečné tři minuty, při nichž neinkasoval a dokonce i třikrát zasahoval. Po dlouhé děkovačce ho objal před kabinou jednatel a generální manažer Erik Fürst. „My jsme spolu vždycky vycházeli velmi nadstandardně, bylo to takové přátelské objetí. On byl tehdy první, kdo za mnou přišel s tím, že když to nepůjde, tak to nepůjde. Slíbil, že mi dodrží smlouvu. Bylo to od něj úplně perfektní gesto,“ děkuje šéfovi.
Jak jste si poslední chvíle v Olomouci užil? Byly hodně emotivní?
„Byly zajímavé a trošku hektické. V zápase jsem byl po dlouhé době, takže jsem si to fakt užil se vším všudy.“
Zvládl byste víc než tři minuty?
„Chtěl jsem dvě, ale potom přišel Simon (marketingový manažer Simon Vejtasa) s tím, že budou tři. Tak jsem doufal, že trošku zvolní tempo, ale nakonec jsem tam nějaké zákroky měl. Dopadlo to ale dobře. (usmívá se) Navíc jsme hráli oslabení. Rok (Macuh) se asi zbláznil, protože za tohle nešlo nevyloučit. (směje se) Asi bych zvládl i víc minut, ale na ledě jsem stál někdy koncem března a vůbec jsem netrénoval. Kdyby tam přišlo přečíslení nebo bych musel do nějakého většího zákroku, třísla nebo přitahovače by to už asi nezvládly.“
Tři zákroky jste ale určitě ani sám nečekal, zvlášť když byl váš parťák Matěj Machovský předtím téměř bez práce, že?
„Vůbec jsem to nečekal. Zrovna Simon mi na střídačce říkal, že zatím snad neměli střelu, ale já na něj: ‚Jen počkej, až půjdu do brány.‘ (usmívá se) Ale je to dobře, alespoň jsem si to musel zasloužit.“
Jakmile jsem dostal od doktora stopku
Vaše následná děkovačka zabrala asi deset minut. Ukápla při ní slza?
„Tam ještě úplně ne, ale potom, když jsem šel do kabiny, to na mě malinko doléhalo. Trochu jsem si poplakal. Nakonec to bylo celkem dojemné, ale asi to k tomu patří.“
Potěšilo vás, že i hráči soupeře vám jeli pogratulovat?
„Bylo to od nich moc pěkné, každého z nás to jednou čeká. Myslím si, že to bylo uděláno perfektně.“
Jak psychicky náročná pro vás byla minulá sezona, když už jste věděl, že to kvůli vleklým zdravotním problémům nepůjde?
„Už byla docela v pohodě. Těžší to bylo ze začátku, protože jsem doufal, že bych ještě mohl hrát. Jakmile jsem ale dostal od doktora v podstatě stopku, věděl jsem, že dál už to nepůjde. Vzal jsem to jako fakt, byť tehdy nějaká slza ukápla. Bylo mi to líto. Na druhou stranu to nebylo tak, že bych měl 25 nebo 27 roků a kariéru ještě před sebou. Možná bych hrál maximálně dva nebo tři roky, asi to tak mělo být.“
V Olomouci jste byl celkově deset let. Co vám taková doba ukazuje?
„Nevím, někdy je to možná shoda náhod. (usmívá se) Já jsem takový, že jsem nikdy neměl rád změny. Zbytečně neměním, když se mi někde líbí a je mi tam dobře.“
Byl někdy na spadnutí přestup jinam?
„Něco ve hře bylo. Myslím si, že asi po sedmi letech v Olomouci. Nějaké konkrétní nabídky jsem na stole měl, ale nikdy nebyly takové, aby se mi vyplatilo odejít.“
V přípravném zápase s Hradcem Králové jste před sezonou 2021/22 utrpěl vážné zranění krku po zásahu bruslí. Když jste se pak do brány vrátil, měl jste pořád tento incident někde v hlavě?
„Neměl, nicméně regenerace byla těžší. Tělo nereagovalo tak, jak by mělo, navíc v krku mám úplně jinak rozmístěné svaly. Tohle zranění byl můj nejhorší okamžik. Jsem rád, že žiju.“
Který byl naopak nejlepší?
„Hned první sezona byla úžasná. Počítalo se s námi do baráže, ale my jsme skončili snad pátí. Pro mě to byla nezapomenutelná sezona, skvělých momentů tam ale bylo víc.“
Olomouc papírové předpoklady překračovala často. Jak jste v kabině vnímali, že vám málokdo věřil?
„Potom jsme se už nad tím smáli. Říkali jsme si: ‚Jen nás tam dejte, my zas budeme někde vpředu nebo v půlce.‘ (směje se) Bylo to tím, že v kabině jsme měli vynikající partu. Potkalo se v ní dost hráčů, kteří byli podceňovaní. Reálně to však byli lepší hokejisté, než se o nich říkalo.“
Co čeká Hanáky nyní?
„Minulá sezona byla velká škoda, protože celou dobu nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli skončit v baráži. Jen poslední měsíc nedopadl dobře. A co přijde tento rok? Změny samozřejmě sleduju, ale hráče, kteří teď přišli, ani tolik neznám. Nějaké přípravné zápasy jsem viděl, jenže podle nich se toho mnoho určit nedá. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne. Důležitý bude začátek.“
