Spolehlivost směrem dozadu, síla a údernost ve hře dopředu. Zkrátka kompaktnost. Tohle je ideál pro každého trenéra. Sparta je schopná být v defenzivě velice jistá, stejně tak kolikrát nemá problémy soupeři nasázet tři nebo čtyři góly. Potíž je, že se jí obě složky nedaří pravidelně složit do jednoho zápasu. Při tom je právě tohle klíč k vzestupu.
V Mladé Boleslavi Letenští nasázeli tři góly. Prohráli. Doma Sigmě nasypali rovněž tři góly. Remizovali. V Teplicích či Plzni byli jistí dozadu, ale na konto si připsali pouze jeden bod. Sparta na podzim působí až schizofrením dojmem, s železnou pravidelností ukazuje odlišnou tvář.
Jednou je silná v ofenzivě, ale směrem dozadu plave. Pak zase naopak. Výsledkem je kupa poztrácených bodů a aktuálně až sedmá příčka v ligové tabulce. Kompaktnost, tolik nezbytná pro úspěch, zatím Pražany míjí. A trenér Václav Jílek si to moc dobře uvědomuje.
Ví, že právě tady leží kompas, který letenský celek navede na cestu vzestupu. „Tohle je zásadní věc pro úspěch v každém utkání. Pevnost dozadu, kvalita a produktivita dopředu. Říkám to pořád, ale je to o denodenní práci v tréninku. Jiná cesta pro nás neexistuje. Nebo alespoň já žádnou jinou nevidím,“ prohlásil jasně po triumfu 4:0 nad Bohemians.
V něm rudí ukázali enormní sílu směrem dopředu, za výhru ale mohou děkovat především brankáři Milanu Hečovi, jenž soupeři v prvním poločase pochytal tři jasné tutovky. Obecný základ má ovšem Sparta, navzdory momentálnímu postavení v ligovém pelotonu, postavený. Ověřila si, že je schopná odehrát defenzivně dobré utkání. I že dokáže nasázet spoustu branek. Teď jde o to, jestli tyhle dvě tváře zvládne složit do jedné, té finální.
Pokud ano, může to začít myslet s návratem do nejvyšších pater tabulky opravdu vážně.