Případ Hašek? Těžko mu porozumět, mladý talent si ruinuje kariéru
Ačkoli Sparta v zimě nepřivedla jedinou posilu, její příprava na druhou polovinu sezonu nabízí řadu zajímavých témat. Všechna ovšem suverénně přebíjí situace kolem Martina Haška. Situace, které může obyčejný smrtelník jen těžko rozumět. Nabízí se jednoduchá otázka: co mladý záložník tímhle vším sleduje? S odpovědí už je to o poznání horší...
Krátce si shrňme, co všechno dokázal Martin Hašek za poslední dva týdny „předvést“. Nejprve si chtěl vyvzdorovat odchod ze Sparty tím, že odmítl s mužstvem odcestovat na soustředění do Španělska. Už to byl z jeho strany naprosto bezprecedentní krok, který v tuzemských končinách nemá obdoby.
Klub zareagoval tvrdě, Haškovi napařil pokutu a přeřadil ho do B-týmu. I přes to všechno se rebelujícímu středopolařovi otevřela možnost, jak rudý dres definitivně vysvléknout. Tu možnost představoval klub Maccabi Haifa. Zdlouhavá jednání na úrovni obou klubů nakonec pokročila tak daleko, že hráč dostal zelenou, aby odcestoval do Izraele podstoupit zdravotní prohlídku a podepsal smlouvu.
Hotovo, vymalováno, transfer na světě, chtělo by se říct. Ale kdeže... Martin Hašek podle všeho letěl na Blízký východ s předem připraveným plánem, jak z nového zaměstnavatele vymámit ještě větší gáži. Místo stvrzení původní dohody si tak při jednání s vedením Maccabi řekl o vyšší plat.
Už ale možná nepočítal s tím, co bude následovat. U činovníků Haify totiž tvrdě narazil. Žádné vyjednávání, žádné licitace nebo kompromisy. „Končíme jednání, záležitost je pro nás uzavřená,“ slyšel Hašek jasné stanovisko.
Můžeme se pouze domnívat, proč se hráč rozhodl pro tenhle navenek zcela nepochopitelný krok. Proč pohrdl jistotou a šel do riskantního podniku. Co mu v tu chvíli běželo hlavou...
Protože, co ho po návratu do Prahy vlastně čeká? Sparťanské béčko. Tréninková dřina, dost možná žádné zápasy. A především ne zrovna přátelská atmosféra, poněvadž lidé na všech úrovních letenského klubu mají v živé paměti, jak se ke spoluhráčům otočil zády a v osudové pondělí 27. ledna nedorazil k odletu. Na to samozřejmě jen tak nezapomenou.
Hašek dostal šanci, která se přitom ještě před týdnem zdála být zcela nereálnou. Stačilo ji jen zvednout ze země. Když se dveře do Haify přece jen pootevřely, měl pevně uchopit kliku a otevřít je dokořán. Vstoupit, slušně pozdravit. On je místo toho úplně vyvrátil z pantů a začal hulákat.
Jestli totiž Hašek opravdu chtěl ze Sparty zmizet za každou cenu, jak ostatně dává svými činy hlasitě najevo, logika by velela, že bez ceknutí přijme to, co Haifa nabízela.
V případě čtyřiadvacetiletého fotbalisty ale podle všeho nedává logiku vůbec nic...
