Co nás trápí? Nedisciplinovanost, zbytečné fauly nás sráží
Další týden utekl a já vás zase zdravím z Ameriky. Musím říct, že těch porážek bylo v poslední době až dost. Ale pochopitelně jsem věřil, že proti Coloradu to zvládneme, protože v naší situaci už jsme potřebovali zabrat.
Co nás trápí? Jednoznačně hrozná nedisciplinovanost! Děláme strašně faulů, třeba naposledy proti Phoenixu jsme hráli čtrnáct minut v oslabení, kdežto přesilovku jsme měli celkově jenom asi třicet vteřin. Což je hrozné.
Jsme nejtrestanější tým v celé NHL! Přitom před sezonou nám trenér v kabině říkal, že tohle se musí změnit, protože zbytečné fauly srážely tým i v minulém ročníku. Jenomže je to pořád stejné.
Přijde mi, že nehrajeme chytře a soupeři to hrozně ulehčujeme. Přece není normální, abychom měli každý zápas o tolik faulů víc než ti druzí. Tohle prostě nejde! I když oslabení ubráníme, stojí nás to moc sil, které pak scházejí. A z čeho ty fauly vycházejí? Hodně chodíme ven za zákroky hokejkou, takže na to si musíme dávat pozor.
Střelecky je to bída
Hraju docela dost, naposledy to bylo dvakrát i přes devatenáct minut. A kdybychom nehráli pořád v oslabení, na ledě bych mohl být ještě víc. Takže fyzicky se cítím docela dobře, musím to zaklepat. Ale střelecky je to bída.
Už jsem na svém Facebooku vtipkoval, že teď jsme na tom se spoluhráči tak, že bychom netrefili ani vodu z lodě. Tenhle pocit zná každý hokejista, děláte maximum, aby vám tam už konečně něco spadlo, ale nic. Koncovka je fakt hrozně bídná.
A že jsem dal v pátek rozhodující gól z nájezdu doma proti Phoenixu? Nedělal bych z toho vědu. Je pravda, že mi penalty moc nejdou, ale teď mi to tam se štěstím propadlo. Což bylo dobře, ale pořád to znamenalo jenom jedno vítězství. A my jich potřebujeme ještě hodně, abychom zůstali v boji o play off . Takže nemá cenu rozebírat nějakou penaltu...
A ještě jedna smutná zpráva pro nás – přišli jsme o útočníka Raye Whitneyho, který má zlomenou kost v chodidle. Což je velká ztráta, ale zase na druhé straně už se měl do sestavy vrátit další zkušený útočník Derek Roy. Na takové věci se nemůžeme vymlouvat, zranění k hokeji patří.
Pokud jde o Kladno, pochopitelně sleduju jeho výsledky. Kvůli časovému posunu není lehké koukat přímo na zápasy, ale přehled mám. Mám radost z toho, že Rytíři v neděli porazili České Budějovice a přiblížili se postupu do play off . Věřím, že během reprezentační přestávky tým dobře potrénuje a pak naváže na ten bojovný výkon proti Budějovicím.
Super Bowl? Hokej šel stranou
A ještě jedna věc. V Americe se o víkendu řešil hlavně americký fotbal, bylo finále – Super Bowl. Tady je to sportovní svátek číslo jedna, hokej šel stranou. I my jsme na to se spoluhráči koukali a bylo to pořádné drama. Nejvíc se rozebíralo to, že trenéři obou týmů, Baltimoru i San Franciska, jsou bráchové. Američtí fanoušci mají podobné příběhy moc rádi, proto tohle hltali. Jen by mě zajímalo, komu asi fandili jejich rodiče. Měli z toho trochu zamotanou hlavu.
Zápas musel být více než na půl hodiny přerušený kvůli výpadku světla. Je vidět, že i když se jednalo o takhle mimořádně sledovaný zápas a všichni se kolem toho motali, tak technika je prostě nevypočitatelná.
A nic není dokonalé!
